Umělecký průmysl Bučovice
Do roku 1945
Průmyslový areál u nádraží v Bučovicích vznikl roku 1894 založením Druckerovy továrny na nábytek, kterou vybudoval podnikatel David Drucker na místě zanikající textilní výroby. Podnik se rychle rozvíjel a již od počátku zaměstnával stovky dělníků. Přestože byl areál opakovaně postižen ničivými požáry (např. v letech 1913 a 1940), výroba byla vždy obnovena a postupně rozšiřována. Po první světové válce se závod specializoval zejména na kancelářský a ložnicový nábytek, který se stal jeho hlavní doménou. Zásadní zlom nastal roku 1938, kdy firma zkrachovala a přešla do německých rukou. Během druhé světové války továrnu obsadily jednotky SS a kromě nábytku se zde vyráběly i součásti letadel Messerschmitt.
1945–1989
Po roce 1948 se podnik stal součástí koncernu Umělecký průmysl Bučovice a postupně vyrostl v největší nábytkářský podnik v Československu. Pod UP závody Bučovice spadalo šest závodů a osmnáct provozů na Moravě a ve Slezsku, přičemž hlavní výrobní areál byl právě v Bučovicích. V 60. a 70. letech dosáhla výroba vrcholu – závod zaměstnával až 4 500 lidí a podílel se přibližně jednou pětinou na celkové produkci nábytku v tehdejší ČSR. Výrobky byly exportovány nejen do zemí východního bloku, ale i do západní Evropy, Afriky či Severní Ameriky. Přes modernizaci výroby zůstával areál technicky náročný na údržbu a jeho rozsah se stal po roce 1989 spíše přítěží.
Po roce 1989
Po pádu socialismu a rozpadu RVHP ztratily UP závody Bučovice své trhy a podnik byl v roce 1995 zlikvidován. Následovala léta chátrání a neúspěšných developerských záměrů. V roce 2018 areál odkoupilo město Bučovice za 27 milionů korun a rozhodlo o jeho demolici, která byla dokončena v roce 2020 za cenu zhruba 25 milionů korun. Dnes zde zůstává přibližně šestihektarová prázdná plocha mezi zámkem a železniční tratí, určená k proměně v novou obytnou čtvrť. Plánovaná výstavba zahrnuje 56 rodinných domů a pět bytových domů a je podpořena evropskou dotací ve výši zhruba 100 milionů korun – nejvyšší investiční podporou v historii města. Jedna z mála budov, která po demolici areálu zůstala stát je tento dům čp. 368, který je zachycen i na dobových pohlednicích, viz galerie. I tento dům je v roce 2025 v majetku města.
