Umělecký průmysl Bučovice (Exteriér), autor: Milan F, datum: 28.05.2024

Umělecký průmysl Bučovice

Stručné info

Do roku 1945
Průmyslový areál u nádraží v Bučovicích vznikl roku 1894 založením Druckerovy továrny na nábytek, kterou vybudoval podnikatel David Drucker na místě zanikající textilní výroby. Podnik se rychle rozvíjel a již od počátku zaměstnával stovky dělníků. Přestože byl areál opakovaně postižen ničivými požáry (např. v letech 1913 a 1940), výroba byla vždy obnovena a postupně rozšiřována. Po první světové válce se závod specializoval zejména na kancelářský a ložnicový nábytek, který se stal jeho hlavní doménou. Zásadní zlom nastal roku 1938, kdy firma zkrachovala a přešla do německých rukou. Během druhé světové války továrnu obsadily jednotky SS a kromě nábytku se zde vyráběly i součásti letadel Messerschmitt.

1945–1989
Po roce 1948 se podnik stal součástí koncernu Umělecký průmysl Bučovice a postupně vyrostl v největší nábytkářský podnik v Československu. Pod UP závody Bučovice spadalo šest závodů a osmnáct provozů na Moravě a ve Slezsku, přičemž hlavní výrobní areál byl právě v Bučovicích. V 60. a 70. letech dosáhla výroba vrcholu – závod zaměstnával až 4 500 lidí a podílel se přibližně jednou pětinou na celkové produkci nábytku v tehdejší ČSR. Výrobky byly exportovány nejen do zemí východního bloku, ale i do západní Evropy, Afriky či Severní Ameriky. Přes modernizaci výroby zůstával areál technicky náročný na údržbu a jeho rozsah se stal po roce 1989 spíše přítěží.

Po roce 1989
Po pádu socialismu a rozpadu RVHP ztratily UP závody Bučovice své trhy a podnik byl v roce 1995 zlikvidován. Následovala léta chátrání a neúspěšných developerských záměrů. V roce 2018 areál odkoupilo město Bučovice za 27 milionů korun a rozhodlo o jeho demolici, která byla dokončena v roce 2020 za cenu zhruba 25 milionů korun. Dnes zde zůstává přibližně šestihektarová prázdná plocha mezi zámkem a železniční tratí, určená k proměně v novou obytnou čtvrť. Plánovaná výstavba zahrnuje 56 rodinných domů a pět bytových domů a je podpořena evropskou dotací ve výši zhruba 100 milionů korun – nejvyšší investiční podporou v historii města. Jedna z mála budov, která po demolici areálu zůstala stát je tento dům čp. 368, který je zachycen i na dobových pohlednicích, viz galerie. I tento dům je v roce 2025 v majetku města.

🏚️ Objekt chátrá
Adresa
Nádražní 368, 685 01 Bučovice
Rok stavby
1894
Galerie
Umělecký průmysl Bučovice (Exteriér)
Umělecký průmysl Bučovice (Exteriér), autor: Milan F, datum: 28.05.2024
Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu.

Podpořit Poznej domy

Líbí se ti projekt poznejdomy.cz? Podpoř jej k dalšímu rozvoji.

Jsou i další způsoby, jak projekt podpořit, třeba:

QR platba

Subjekty

Dům nemá přiřazeny žádné subjekty.

Časová osa

2026
Prázdná šestihektarová plocha mezi zámkem a železniční tratí čeká na blížící se proměnu v novou obytnou čtvrť. K uskutečnění plánů pomůže i evropská dotace ve výši zhruba 100 milionů korun, což je pro Bučovice rekordní částka. V areálu vznikne 56 rodinných a pět bytových domů. Část parcel pro řadovou výstavbu nabídne město investorům, kteří ji vybudují jako celek. Další část samostatně stojících domů je určena občanům, v případě bytovek radnice uvažuje o družstevním bydlení. [2]
2020
Celý areál je zdemolovaný. Demolice areálu a jeho čištění je za cenu zhruba 25 milionů Kč.
2018
Areál i nadále chátrá, koupilo jej město za částku 27 milionů a plánuje jej zdemolovat. [1]
2007
Komplex bývalé továrny koupila firma Nafea, která přišla s velkým plánem výstavby nových moderních hal, které dají práci stovkám lidí, vznik obchodní, kulturní a zábavní zóny nebo třeba vybudování moderních bytů. [1]
1995
Podnik skončil likvidací. [1]
1989
Po listopadových událostech byl český průmysl technologicky zaostalý. Rozpadem RVHP ztratily podniky své zákazníky a neměly dostatečný odbyt pro své výrobky. [1]
1969
Koncem 70. let 20. století zaměstnávaly UP závody Bučovice 4500 zaměstnanců. V celonárodním srovnání patřily UP závody Bučovice v této době mezi přední podniky v nábytkářské výrobě. Podílelo se cca jednou pětinou na veškeré výrobě nábytku v tehdejší ČSR. Mezi léty 1963 až 1978 se výroba zvýšila více než dvojnásobně a do roku 1980 se plánovalo dosáhnout trojnásobku produkce z roku 1960. K dosažení tohoto cíle měla posloužit realizace investičních záměrů a samozřejmě celková modernizace výroby. [1]
1966
Od roku 1966 se závod začal věnovat i samotné výrobě na objednávku, aby mohla uspokojit i individuální poptávku. Bučovický závod měl tradici i ve vývozu svých výrobků do ostatních zemí. Hlavní země kam se nábytek vyvážel, byly samozřejmě státy bývalého východního bloku. Také se ale podařilo prodávat nábytek i jinam. Kancelářský nábytek si našel své zákazníky v Anglii, Švýcarsku, Tunisu nebo Alžíru. Ložnice se vyvážely do Anglie, Kanady, Rakouska či Egypta (75 let nábytkářského závodu v Bučovicích, 1969). [1]
1957
Bučovický závod postihl v tomto roce obrovský požár. Vyhořela opět velká část první budovy. Při požáru dokonce uhořely 3 ženy a několik pracovníku se zranilo, tudíž byl nejhorší v dosavadních dějinách výroby nábytku v Bučovicích. Po obnově se výrobní program zaměřil jen na výrobu ložnic a dýh. Postupné zavádění nových technik se výroba neustále zvyšovala. [1]
1948
Během socialismu šlo o koncernový podnik Umělecký průmysl Bučovice, který byl největším výrobcem nábytku v Československu. Knihovny a ložnice z jeho výroby měly před lety snad všechny domácnosti. Pod UP závody Bučovice se soustředilo 6 závodů a 18 provozů nacházejících se jen na Moravě a ve Slezsku. Největší závod se nacházel v Bučovicích. Druhý největší závod, co do počtu zaměstnanců a s nejdelší historií byl v Koryčanech, kde Michael Thonet vyráběl ohýbaný nábytek od roku 1856. Ostatní závody se nacházely např. ve Velkém Týnci, Krnově nebo Veselí nad Moravou. [1]
1940
Hlavní hala opět vyhořela, v tu dobu už v ní opět byla velká spousta hotových a rozpracovaných jídelen a ložnic. V průběhu 2. světové války obsadily továrnu jednotky SS, které firmu ještě rozšířily. Stále zde pracovalo okolo 1950 zaměstnanců. Během války se v továrně vyráběly součásti letadel Masserschmidt. [1]
1938
Firma D. Drucker zkrachovala a dostala se do konkursu. Majetek získala Živnobanka, která ho prodala Němci Mayovi za 1 milión marek. Tímto skončila éra rodiny D. Druckera v Bučovicích a její členové se odstěhovali do Anglie či Brazílie. Nástupnický podnik se jmenoval Deutsche Edelmöbel Aktion Geselschaft nebo – li DEAG. Spekulovalo se o tom, zda krach nebyl fingovaný a nešlo jen o převod majetku do zahraničí před hrozící 2. světovou válkou. [1]
1913
Vyhořela celá hlavní budova. Továrna se opravila a během 1.světové války se většina výroby soustředila na armádní zboží, muniční bedny a bedny na polní telefony. Po skončení války se výroba přeorientovala na kancelářský nábytek, kostry na klavíry, telefonní skříňky a samozřejmě nábytek do ložnic, kterým se později Bučovice proslavily. [1]
1898
Chvíli po začátku výroby ovšem D. Drucker zemřel. Majetek se dostal do rukou jeho čtyř synů. Bučovickou firmu dostal na starost nejstarší syn Julius. J. Drucker podnik dále rozšiřoval. Z firmy se ovšem bratři snažili co možná nejvíce profitovat. Mzdy tlačily na únosné minimum a zaměstnanci je nazývali „kapitalistickými vydřiduchy“. O pár let později postihla rodinu pohroma. Synové D.Druckera, hromadící své majetky, špatně investovali a 2 spáchaly sebevraždu, jeden zemřel na bojišti v Karpatech a na živu zůstal jen nejstarší Julius. Ten ovšem vedl Union Banku v Brně a nemohl přímo řídit továrny. [1]
1894
Bučovice byly původně soukenickým městem, kde fungovalo několik textilních manufaktur a továren. Po úpadku textilní výroby byla v tomto roce založena Druckerova továrna. David Drucker vykoupil pozemky poblíž nádraží. V továrně vznikly různé pily, kotelna, budova pro parní stroj, kanceláře apod. Ihned zaměstnal 300 dělníků, což svědčilo a velikosti jeho firmy. Na post ředitele dosadil svého švagra Maxe Bondyho. [1]

Literatura

K domu nění k dispozici žádná literatura.

Články

Externí galerie

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Facebook

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

Další odkazy

Nábytkářský průmysl na Vyškovsku: historie a současnost Bakalářská práce Marek Coufal [1]

Návštěvy

Historie návštěv domů je k dispozici přihlášeným uživatelům.