Hornický - Lidový dům

V průběhu roku 1920 došlo v sociálně demokratické straně v Kladně k rozkolu, kdy silovým řešením získala prakticky veškerý stranický majetek radikální levice, pozdější komunistická strana. Lákavými sliby ovládli i dělnické organizace, takže umírněná část sociální demokracie náhle musela budovat svou infrastrukturu prakticky z ničeho.

Tento regionální scénář měl celostátní dohru koncem roku 1920, kdy obsadila radikální levice Lidový dům i v Praze. Obsazení bylo protiprávní, musela zasáhnout i policie. Radikální levice na protest vyhlásila generální stávku, která byla v některých regionech regulérním pokusem o převzetí moci ve státě. Došlo k obsazení továren, statků, úřadů, nádraží a k formování tzv. rudých gard, částečně ozbrojených skupin napojených na radikální levici. Nařízením vlády bylo v jedenácti okresech vyhlášeno od 12.12.1920 do 9.1.1921 stanné právo.

Po odštěpení části strany a uklidnění situace začala kladenská sociální demokracie v roce 1923 stavět toto nové sídlo. Náklady na stavbu dosáhly na tehdejší dobu astronomické částky 3.35 mil. Kč. Projekt stavby vypracoval Ing. Rudolf Černý (také např. Masarykova škola práce čp. 2353 na nám. Edvarda Beneše nebo II. měšťanská škola chlapecká čp. 2511 v Amálské ulici).

Koncem 30. letech se Čs. sociální demokracie dostala do finančních potíží a budovu byla nucena dát v roce 1938 do dražby. Lidový dům koupilo ministerstvo veřejných prací, budova pak změnila majitele ještě několikrát.

V 60. letech 20. století bylo v budově zřízeno první širokoúhlé 70 mm kino v Kladně, v době svého uvedení do provozu nejmodernější v širokém okolí.

Do roku 1973, kdy byl postaven a uveden do provozu Dům kultury v městské části Sítná, byl Hornický lidový dům střediskem kulturního života města Kladna.

V roce 1992 v rámci malé privatizace byl objekt prodán majitelem Restaurací a jídelen Slaný soukromému podnikateli, který ho v roce 1998 prodal České spořitelně.