Vila Ludwiga Wolfruma

Ludwig Heinrich August Wolfrum (1848 - 1935) se narodil v Ústí nad Labem jako čtvrtý a nejmladší syn podnikatele Georga Carla Wolfruma. Základního vzdělání se mu dostalo od evangelického domácího učitele, poté v Dráždanech. Měl se stát obchodníkem, a proto obchodní zkušenosti získával v Augsburgu a Le Havre. V mládí cestoval, podnikl i cestu do Ruska. V r. 1863 se stal členem ústeckého těsnopiseckého spolku. Roku 1875 se oženil s Marií Eckelmann z Osnabrücku (1856 - 1925), potomků se vak nedočkal (jediný syn zemřel hned druhý den po narození). Určitou dobu byl činný v otcových obchodech, poté byl zaměstnán v ústecké filiálce Teplické banky ve Vysokém domě na rohu Malé Hradební a Vojtěšské ulice. Po její likvidaci ji v září 1877 převzal jako privátní banku L. Wolfrum and Co. Ta byla jedním z prvních privátních bankovních domů v monarchii. V devadesátých letech 19. století ji přemístil na Bahnhofplatz 2 (nyní U nádraží 2) do novostavby čp. 782. Jeho bankovní dům se podílel na obchodním vzestupu města Ústí n. L., nebo téměř všechny průmyslové kruhy se obracely k němu s radou a žádostmi o půjčky. Podporoval též rakouský železářský průmysl a úzce byl propojen s Prager Eisenindustrie-Gesellschaft, s Alpinen Montangesellschaft a Böhmische Montangesellschaft. V r. 1901 půjčil 700 tisíc korun firmě Georg Schicht a byl i v její správní radě. Ačkoliv firmě Schicht hodně pomáhal, nedočkal se vděku. (Obdobně se mu nedostalo uznání ani od vdovy Gustava Eckelmanna, ačkoliv byl poručníkem jejích dětí v letech 1893 a 1895). V r. 1913 financoval Rourový průmysl Austria synovce Carla Hermanna Wolfruma. Ludwig Wolfrum významně podporoval evangelickou obec v Ústí n. L. Byl jedním ze sponzorů výstavby evangelického kostela apoštola Pavla v těsné blízkosti své vily. Z peněz L. Wolfruma byl zakoupen oltář. Jeho dům byl útočištěm pro osoby hledající pomoc. Především návštěvy malých dětí v něm byly vítány. Dr. Franz Lederer dodnes vzpomíná na Vánoce roku 1935, kdy byl pokoj Wolfrumů plný dárků pro nejmenší, a na truhličku, kterou si tehdy odnesl a s ní si stále hrají jeho pravnoučata. L. Wolfrum podporoval i ústeckého malíře E. G. Doerella tím, že mu dával zakázky. Nechal postavit Labskou kašnu (později odstraněnou nacisty) na nynějším Lidickém náměstí v r. 1911. Rovněž obci Roztoky, kde pobýval v letních měsících, finančně vypomáhal a zasloužil se o vybudování turistických cest v okolí. Na počátku 20. století zakoupil statek Skrytín mezi Roztoky a Dobkovicemi. Zemřel v Ústí n. L., pochován byl v hrobce ve Skrytíně. V suterénu vily byl vyprojektován byt správce, místnost pro služebnou a sklepy. V přízemí kuchyň, jídelna, pánský a dámský pokoj, ložnice a obytný pokoj, v prvním patře čtyři pokoje. Při sčítání obyvatel v roce 1900 však L. Wolfrum uvedl existenci již 11 pokojů, čtyř dalších místností, dvou předsíní a dvou kuchyní. V r. 1890 vilu obýval s manželkou, tchýní Helene Eckelmann, dvěma synovci Emilem a Rudolfem Fehresem, českou kuchařkou a správkyní domu. O deset let později uvedl v bytě místo tchýně švagra Julia Fehrese a kuchařku Pauline Friedrich z moravského Hodonína. Mezi osobami, které ve vile bydlely při sčítání jak v roce 1921, tak v roce 1930, najdeme kromě mezitím ovdovělého Ludwiga Wolfruma i Rosu Krondorf, která se přistěhovala v roce 1906, aby dělala Marii Wolfrum společnici, a českého zahradníka Antona Sazlika, který ovdověl v r. 1922. Bydlela s ním i dcera Antonie, která se v roce 1921 provdala za Václava Marečka a porodila mu dceru Alici. V dubnu 1934 se pak s manželem a dcerou odstěhovala do Mengsovy ulice č. 11.