Zámek Koloděje (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 12.4.2010

Zámek Koloděje

Stručné info

Nejstarší dochovaná zmínka o tvrzi v Kolodějích je z roku 1346. Ta ve 13.–14. století střežila cestu z Prahy na Moravu. Z důvodu staletého působení lapků a loupežníků ve zdejších lesích musel v 16. a 17. století majitel panství na dostřel od císařské silnice (vedoucí v té době přes dnešní Běchovice a Újezd nad Lesy) z bezpečnostních důvodů vysekávat stromy a křoviny. 

Ve druhé polovině 16. století proběhla přestavba na renesanční zámek. Z majitelů byli nejvýznamnější například v letech 1589–1597 rod Smiřických a v roce 1623 kolodějské panství koupili Lichtenštejnové, kteří v letech 1706–1712 zámek přestavěli barokním slohu a v roce 1806 v klasicistním a romantickém slohu.

Lichtenštejnům byl zámek československým státem v roce 1919 zkonfiskován a sloužil pro jeho potřeby. 

V letech 1937–1946 zámek vlastnil inženýr Antonín Kumpera, ředitel automobilky Walter. Během druhé světové války sloužil zámek jako útočiště pro několik velvyslanců, od roku 1943 zde byly uschovány obrazy Národní galerie. V roce 1945 byl Kumperovým znárodněn a začal znovu sloužit pro potřeby státu.

V 90. letech se zde dohadovala například kupónová privatizace nebo rozdělení Československa. Po roce 1990 soud uznal, že konfiskace majetku rodu Kumperových byla protiprávní a v roce 2009 vláda zámek rodině vrátila. V roce 2010 zámek za necelých 233 milionů Kč koupil spolumajitel Třineckých železáren Tomáš Chrenek.

Adresa
Podzámecká 1, 190 16 Praha-Koloděje
Kulturní památka
41254/1-1986
Rok stavby
Galerie
Zámek Koloděje (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 12.4.2010
Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu

(Vzdálenost aktualizujete kliknutím na bod v mapě)


Doplňující info


Subjekty

Časová osa

1990
V 90. letech se zde dohadovala například kupónová privatizace nebo rozdělení Československa. Nejvyšší soud po roce 1990 uznal, že konfiskace majetku rodu Kumperových byla zneužitím Benešových dekretů v zájmu nastupujícího totalitního režimu. V roce 2009 vláda zámek vrátila rodině Kumperových. V roce 2010 zámek za necelých 233 milionů Kč koupil spolumajitel Třineckých železáren Tomáš Chrenek. [1]
1945
V srpnu 1945 vydal národní výbor v Kolodějích Kumperům osvědčení o státní a národnostní spolehlivosti, podle něhož nebyli v době německé okupace ve spojení s Němci, chovali se jako dobří Češi a měli sociální cítění. V neprospěch Antonína Kumpery bylo později použito to, že nacistický správce Gustav Klestil jej po dobu války nechal ve vedení firmy Walter. V prosinci 1945 byl Antonín Kumpera i jeho bratr a otec zatčeni a pak rok a půl vězněni pro údajnou kolaboraci s Němci, mezitím jim byla znárodněna i továrna Walter, jejíž nové vedení pak odmítlo s Kumperou spolupracovat. Zámek byl znárodněn a začal sloužit pro potřeby státu. [1]
1937
V letech 1937–1946 zámek vlastnil inženýr Antonín Kumpera, ředitel automobilky Walter. Během druhé světové války sloužil zámek jako útočiště pro několik velvyslanců, od roku 1943 zde byly uschovány obrazy Národní galerie. [1]
1919
Lichtenštejnům byl zámek československým státem v roce 1919 zkonfiskován. Po konfiskaci v zámku v roce 1919 občas pobýval T. G. Masaryk, než se rozhodl přesídlit do lánského zámku. [1]
1806
V roce 1806 prošel zámek další přestavbou v klasicistním a romantickém slohu. [1]
1706
V letech 1706–1712 Lichtenštejnové zahájili další přestavbu ve stylu vrcholného baroka na trojkřídlou stavbu. Za autora přestavby je považován italský architekt Domenico Martinelli, vnitřek zámku vyzdobil vídeňský štukatér Santini Bussi. [1]
1623
V roce 1623 kolodějské panství koupili Lichtenštejnové. [1]
1589
V letech 1589–1597 byl majitelem zámku Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic. [1]
1550
Kolodějský hrad byl ve druhé polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek. [1]
1346
Nejstarší dochovaná zmínka o tvrzi v Kolodějích je z roku 1346. Ta ve 13.–14. století střežila cestu z Prahy na Moravu. Z důvodu staletého působení lapků a loupežníků ve zdejších lesích musel v 16. a 17. století majitel panství na dostřel od císařské silnice (vedoucí v té době přes dnešní Běchovice a Újezd nad Lesy) z bezpečnostních důvodů vysekávat stromy a křoviny. [1]

Literatura

K domu nění k dispozici žádná literatura.

Články

O domu nejsou k dispozici žádné články.

Externí galerie

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Facebook

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

Další odkazy

cs.wikipedia.org [1]

Návštěvy

Historie návštěv domů je k dispozici v prémiové verzi.