Zámek Valtice

V r. 1192 získal zdejší hrad Wichard ze Seefeldu. Již před tímto datem zde stál opevněný objekt, pravděpodobně s hliněnými a dřevěnými valy a možná i zděným obytným jádrem. Wichard dostal od císaře za úkol vybudovat z něho strategicky významné sídlo jako protiváhu (spolu s Falkenštejnem) proti moravským hradům.

Od roku 1387 zdejší panství vlastní Liechtensteinové, v jejichž držení Valtice zůstaly až do konfiskace v roce 1945. V 15. století přebudovali Lichtenštejnové sídlo v pozdně gotický hrad. V 16. století byl pak hrad přestavěn v renesanční zámek a ten ustoupil koncem 17. století novému zámeckému sídlu. Rozsáhlé stavební úpravy provedl Karel Eusebius z Lichtenštejna (1627 — 1684), který vybudoval severně od někdejšího renesančního zámku dnešní barokní valtický zámek.

Na konci 2. světové války byl zámek zdevastován ruskými zajatci. Po válce byla rozkradena a zničena část mobiliáře a v polovině roku 1947 byl ve východním předzámeckém křídle zřízen ženský tábor nucených prací. Celý zámek na dohled od „železné opony“ byl v době komunistické totalitní moci trvale devastován a nepatřičně využíván jako prostor pro výrobu, dílny a dopravu. Řada skladů a provozů byla v hlavní budově, v jízdárně byla zřízena sušárna tabáku a v roce 1964 bylo zdemolováno divadlo a vzniklo v něm parkoviště traktorů.

Postupná obnova zámku začala v průběhu sedmdesátých let minulého století a pokračuje dodnes. Řada prostor musí být ještě opravena a zpřístupněna veřejnosti. Rezidenční funkce a ambice majitelů vytvořily v průběhu staletí mohutné sídlo, které poskytovalo dostatek prostoru pro knížecí dvůr a zároveň vyjadřovalo prestiž knížat z Liechtensteinu, jednoho z nejmocnějších rodů v podunajském prostoru. Celý zámecký areál včetně krajiny a staveb v okolí je natolik významnou památkou, že byl v roce 1996 zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.