Vila Černý leknín
Vilu Černý leknín si v letech 1898-1899, ve stylu severské renesance, sám pro sebe „na penzi“ navrhl a nechal vystavět František Novák, architekt a táborský rodák, který však celý svůj profesní život úspěšně působil v Budapešti, kde vyprojektoval na sto různých staveb. Vlastní vilu situoval na tehdy ještě prázdné pozemky na svahu mezi Bechyňskou branou a Lužnicí a dům se tak stal prvním objektem budoucí vilové čtvrti, která svůj regulační urbanistický plán získala až o tři roky později. Na stavbu, kterou vedl táborský stavitel František Klier, dohlížel starší bratr Františka Nováka, Václav, který působil v Táboře jako berní kontrolor a ve vile žil se svou manželkou. Pro okázalou stavbu se tak vžil název vila bratří Nováků.
Dědičkou domu se následně stala Františkova dcera Marie, která se provdala za skladatele Emanuela Maršíka. Vila byla v té době pojmenovaná Černý leknín po stejnojmenné Maršíkově opeře (premiéra 1921), o které se pochvalně vyjadřoval i Richard Strauss. V roce 1952 byla vila zestátněna rodině Jarmily Krulišové, dcery Marie a Emanuela Maršíkových. Do objektu se přestěhovala školka a pionýr. Od 60. let ve vile sídlila Okresní vojenská správa.
Rodina Krulišových vilu zrestituovala v roce 1992 a upravila na penzion a galerii. Vila si po letech bez péče ovšem žádala intenzivní rekonstrukci a Krulišovi ji byli o dva roky později nuceni prodat. S novými majiteli, rodinou Jarošových, prodělala vila stavební úpravy a sloužila jako penzion. Přespávaly v ní i slavné osobnosti, podle některých zdrojů, mimo jiné, i kapela Boney M.
V roce 2020 Černý leknín zakoupila společnost 4Leaders, s.r.o. Z části objektu se stávají kanceláře, část se bude dále využívat k ubytování a eventům. Nejprve ovšem projde citlivou architektonickou úpravou, která ji zbaví nánosů 90. let a nechá ji znovu se nadechnout.
