Škvárovník
Zednický mistr Franz Jerke, si zde pro své potěšení vyzkoušel své zednické umění a začal zde stavět restauraci. Nejprve v roce 1805 postavil malý altánek, ale později k němu postupně připojoval další místnosti, schodiště, balkony, terasy a věže, takže se objekt neustále rozrůstal. V jeho díle pokračovali i další stavitelé, až vznikla ojedinělá bizarní stavba s vyhlídkovou kavárnou, společenskými místnostmi, okrouhlou věží, schodišti, výklenky, výstupy a věžičkami. Název Škvárovník, německy Schlackenberg, byl odvozen od materiálu, ze kterého objekt vznikal - tedy ze zbytků cihel, kamene, z porcelánové strusky a cihlové škváry.
První, kdo o zřícenině zanechal svědectví, byl Johann Wolfgang Goethe, který v Teplicích pobýval v letech 1812-1813. Mezi pravidelné hosty patřil i pruský král Bedřich Vilém III. V letech 1812-1839 jej město vítalo téměř každoročně. Na jeho počest pojmenoval Jerke jeden ze sálů Královský. Mezi významné hosty patřil i hudební skladatel Richard Wagner, který Škvárovník navštěvoval během svého pobytu v r.1834 a v přilehlé zahradní restauraci sepsal první náčrty k opeře "Zákaz lásky".
Po r.1835 sál Jerkovi dědicové vyzdobili obrazy, vyhotovenými na počest tehdy konaného kongresu monarchů. Do počátku 80.let 20.století byl objekt využíván jako restaurace. Ale již v té době začala kdysi slavná výletní restaurace upadat. Nedostatečná údržba vedla k postupné zchátralosti. Pak podnik Restaurace Teplice málo atraktivní provozovnu vyklidil a nechal napospas. Prohlášení Hrádku za kulturní památku r.1987 přišlo doslova v hodině dvanácté.
Devadesátá léta začala snahou po nápravě statiky, ale pak nastalo období častých změn soukromých vlastníků objektu. Po dlouhých letech přešlapování na místě Hrádek obdivuhodně odolává povětrnostním vlivům. Jeho budoucnost, to je velký otazník.
