Dům spolku Schlaraffia Egra
Spolek Schlaraffia založila v roce 1859 skupina herců Německého divadla v Praze jako společenstvo pěstující přátelství, umění a humor s cílem odpoutat se od každodenního života. V rámci spolkových setkání se členové zříkali i jakýchkoli diskuzí o politice, náboženství a financích.
V Chebu byl spolek založen v roce 1902, fungoval až do roku 1938 a měl až pět desítek členů. Členové spolku pocházeli z chebských vyšších tříd a bavili se mimo jiné také scénkami a návratem k středověku a době rytířů.
I proto získala spolková budova podobu středověké pevnosti s gotickými motivy. Všudypřítomné jsou na středověk odkazující motivy fantastických zvířat. Nad hlavním vstupem do budovy čteme nápis IN ARTE VOLUPTAS (radost z umění). Nápis se opakuje též nad balkónem, kde jej doprovází brnění a štít.
Smysl pro humor a recesi osvědčil spolek při výběru hlavního spolkového symbolu, jímž se stal výr velký (Bubo bubo), naše největší sova. Její výtvarné ztvárnění je v chebském spolkovém domě všudypřítomné. Objevuje se i v erbu chebské Schlaraffie, v němž spolek dotáhl svou zálibu v recesi k dokonalosti. Ve svém erbu totiž parafrázuje znak města Chebu, v němž orlici nahradil – rozkřídlený výr Bubo bubo. Zájemci ho mohou vidět na vrcholu atiky chebského domu spolku Schlaraffia.
K budově přináleží vzadu umístěný podélný sál s třemi neorománskými okny. Dům byl navržen a postaven v roce 1913 jedním z nejvýznamnějších chebských stavitelů Franzem Krausem.
Po druhé světové válce a odsunu původního německého obyvatelstva již nebyl chebský spolek obnoven. Dům byl roku 1947 nejprve zapůjčen a následně roku 1950 předán do vlastnictví Československé církvi husitské.
V roce 2024 jej stále vlastní Náboženská obec Církve československé husitské. Na rozdíl od zdevastovaného zámečku recesistického spolku Schlaraffia v Jablonci nad Nisou se spolkový dům v Chebu – pravděpodobně jako jediný v ČR – může pochlubit i unikátně dochovaným původním vnitřním vybavením. Od roku 2019 je dům památkově chráněn.
