Valašská hospoda U Janíka
Historie valašské hospody na Horečkách se datuje již od roku 1873, kdy byla postavena základní stavba. Hrubá, převážně dřevěná, stavba si musela tzv. sednout, takže byla dokončena o rok později v roce 1874. Svým umístěním a charakterem to byla ryze výletní hospoda a těm, kdož šli kolem, tedy výletníkům a pocestným, nabízela malé občerstvení. Budova byla původně menší než je nyní a bez verandy, sestávala se z větší, obytné části a menší části provozní, kde byl výčep. Tuto místnost zdobily nástěnné malby s valašskou tématikou. O šest let později, v roce 1879, byla přistavěna další část hospody, (dnešní výčep), která sloužila jako společenský sál. Hospoda dlouho nesla přívlastek „U Bartoše“.
Přibližně od poloviny 40. let 20. století se do obytné části hospody trvale nastěhovala rodina Františka a Ludmily Janíkových a hospodu nějakou dobu také provozovali. Měli tady i menší hospodářství (přímo pod obytnou částí hospody byly chlévy, které jsou tam dodnes), na dvorku byly stodoly. Ovšem ani tato výletní hospoda se nevyhnula znárodnění, později plynule přešla do majetku státního podniku RaJ restaurace a jídelny, kdy se stala hospodou IV. a později dokonce II. cenové kategorie. Vystřídala se zde řada hospodských. V té době nesla název Valašská hospoda na Horečkách, ale neoficiálně ji začali místní říkat „U Janíka“.
V 80. letech tady pracovali manželé Jiří a Ludmila Janíkovi (syn pana Františka Janíka) jako zaměstnanci státního podniku RaJ. Tehdy chodili do hospody především starousedlíci z Horeček, frenštátšané při svých vycházkách, a studenti zdejších středních škol. V tuto dobu si mohli pochutnávat pouze na studené kuchyni, mnozí z nich ještě dodnes vzpomínají například na chléb se šlehanou nivou, sekanou s hořčicí nebo na domácí tlačenku s cibulí.
V roce 1990 byl majetek vrácen rodině Janíků a ještě týž rok v létě ji manželé Jiří a Ludmila začali provozovat. Od té doby také nese oficiální název Valašská hospoda „U Janíka“ na Horečkách. I v roce 2024 ji provozuje rodinná firma Janíkův dvůr s.r.o. se zájmem na udržení tradice a s pokorou k její historii.
