Zámek Nemilkov
Místo, na kterém dnes stojí zámek, se připomíná poprvé jako zemanská tvrz v roce 1382, která sloužila jako sídlo Ctibora Lovečka a Pešíka. Přibližně v polovině 16. století byla tvrz přestavěna na renesanční zámek Janem Bohuchvalem z Hrádku. Z této doby se dochovala psaníčková sgrafita, objevená při opravách zámku v roce 1942. Po Bílé hoře byl tehdejším držitelům Nemilkova Lukavským z Řenče majetek zabaven a následně prodán za symbolickou cenu císařskému generálovi Martinovi de Hoeff-Huerta. V následujících stoletích měl zámek celou řadu majitelů, barokně byl dostavěn za Kateřiny Khuen Belasi. V roce 1802 jej získal Martin Bartoloměj Schreiner. Rod Schreinerů jej pak držel až do roku 1945. Za doby jejich vlastnictví byl zámek několikrát upravován, největší dostavbou bylo klasicistní křídlo se čtyřmi hostinskými pokoji. Zajímavostí je, že zde rodina Schreinerů hospodařila v kuse stopadesát let, vystřídaly se zde čtyři generace.
Po 2. světové válce byl poslední majitel Georg odsunut do Německa a celý objekt převzal nejprve MNV Nemilkov a posléze JZD. K posledním úpravám došlo v roce 1962. Zámek pomalu chátral, od roku 1989 byl i s přilehlými budovami a pozemky v rukou několika vlastníků, ale nikdy nebyl přístupný veřejnosti.
V roce 2016 zámek našel nové majitele, rodiny Kaplanovu a Hagerovu, začal se opravovat a byl zpřístupněn veřejnosti.