Sázavský klášter
Nejstarší zmínky o klášteru sahají do roku 1032. U jeho zrodu stáli kníže Oldřich, pražský biskup Šebíř a jeho první opat Prokop. Sázavský klášter je považován za středisko slovanské vzdělanosti. Podle legendy, která hovoří o založení kláštera na Sázavě, Prokop nabídl knížeti Oldřichovi vodu, která se proměnila ve víno. Za tento čin pomohl kníže Prokopovi založit klášter.
V 11. století byl klášter středem staroslověnské liturgie, ale již v roce 1096 byli mniši ze Sázavského kláštera vyhnáni a jejich knihy a veškeré spisy zničeny. Klášter byl poté předán benediktinům z Břevnova. Stavební rozmach je spojen se jménem opata Sylvestra († 1161), který byl krátce též pražským biskupem. Sázavský opat Sylvestr vynikl jako hospodář a položil základy klášterního komplexu v románském slohu.
Počátkem 14. století za opata Matyáše byl rozestavěn nový kostel i klášter v gotickém slohu, stavba však byla přerušena husitskými válkami, kdy byli mniši dočasně vyhnáni (1420–1437) a část klášterního majetku přešla do rukou šlechty. Roku 1785 byl v rámci všeobecného nařízení Josefa II. klášter zrušen a přeměněn na novorenesanční zámek. Roku 1951 byl klášter zestátněn.
Roku 2013 byla část kláštera v restitucích navrácena Římskokatolické farnosti Sázava – Černé Budy a Benediktinskému opatství v pražských Emauzích. Benediktini se ale o svou část kláštera nezvládali starat, proto se stát na jaře roku 2018 rozhodl jejich podíl odkoupit, aby cennou památku zachránil. Římskokatolická farnost Sázava-Černé Budy provedla v letech 2019–2021 rozsáhlou rekonstrukci své části areálu a otevřela tu nový prohlídkový okruh.
