Vila Libuše Tábor
Z adresáře Obce Táborské z roku 1904 víme, že majitelem vily Libuše byl zednický mistr František Ješ. Ve dvacátých letech nemovitost vlastnila Marie Škodová a vila byl pronajímána několika nájemníkům. V Libuši například pobývala lyrická básnířka a spisovatelka Růžena Schwarzová. V jejím díle se odráží důvěrná znalost táborského prostředí i vztah k historii města.
V polovině třicátých let byli hlavními obyvateli vily opět byli příslušníci rodiny Ješů, v té době již známí táborští podnikatelé. Uvedená nemovitost patřila Františkovi Ješovi a jeho choti Karle. Zmíněný stavitel byl též spoluzakladatelem firmy Ješ a Wagner, továrna na pletené a stávkové zboží v Ústecké ulici „Na hrádku“ v Táboře. Další obyvatelé Libuše byli architekt a podnikatel staveb Jaroslav Ješ a dr. ing. Štěpán Ješ. Například Švehlův most přes řeku Lužnici je výsledkem projektu dvojice dr. ing. Štěpán Ješ a ing. Jaroslav Brázdil. O samotném lužnickém údolí a Táborsku vůbec bychom si mohli přečíst v díle také již zmíněné Karly Ješové. Malou ukázku najdeme na hrobě rodiny Ješů, který se nachází při severní zdi hřbitova v Klokotech. Česká vlastenka, táborská patriotka, starostka táborského ženského spolku Zora Karla Ješová: „Prodchnuta demokratickým smýšlením svou sociální činností vykonala veliký životní úkol, před kterým každý sklání se hluboké úctě.“
Dům byl využíván jako obytný až do r. 1976, kdy ho zakoupil OÚNZ Tábor, který objekt využíval pro ubytovací účely. V roce 1986 - 1988 proběhla modernizace objektu pro účely Okresního ústavu sociálních služeb. Později je objekt využíván převážně pro administrativní účely a jsou zde také dvě lékařské ordinace. Poté vila připadla ÚZSVM po bývalém Okresním úřadu Tábor. Pro činnost ÚZSVM byla nepotřebná a zájem o ni neprojevily ani organizační složky státu. V roce 2008 byla za více než 6 milionů korun prodaná v 1. kole výběrového řízení. V roce 2024 vilu vlastní pan Petr Podlaha.
