Toulcův dvůr

Hospodářský dvůr v Hostivaři je poprvé zmíněn v roce 1362, jako součást dvora, který tehdy již delší dobu patřil Sázavskému klášteru. Dvůr byl současně rychtou (obdoba radnice). Později uprostřed dvora vznikla také tvrz. Poté hostivařské panství spravovalo nejvyšší purkrabství, po něm bylo v držbě stavů Království českého a v roce 1866 přešel pod správu „obce království Českého“. V letech 1870-1919 zde měla pobočku modřanská rafinerie cukru. Po první světové válce byl zemský Hostivařský dvůr zestátněn. Svůj název nese usedlost po posledním nájemci dvora, jímž byl hospodář František Toulec, údajně moudrý a laskavý člověk. V roce 1950 byl však komunisty donucen se vystěhovat. Později dvůr přešel do správy Státního statku Praha s výrobou krmných směsí a průmyslovou výrobou. V roce 1992 byl Toulcův dvůr rozhodnutím nové vlády určen pro neziskovou ekologickou a výchovnou činnost. Vlastníkem dvora se stalo hlavní město Praha.

Toulcův dvůr v roce 2024 dlouhodobě slouží především jako zázemí několika ekologických organizací a jako centrum ekologické výchovy a vzdělávání pro všechny generace. Na ploše osmi hektarů se nalézá řada přírodních zajímavostí, které jsou již v Praze vzácností (např. mokřady, lužní les, louky apod.). Součástí je také ekozahrada, lesní školka, sad a hospodářský dvůr s původními českými plemeny hospodářských zvířat. V areálu je rovněž mateřská škola, knihovna, obchod s biopotravinami ad.