Restaurace V Lázních Jílové

Počátkem 60. let 18. století jílovská obec otevřela v blízkosti kapličky svatého Václava tzv. Lázeň svatováclavskou. Lázně zde byly patrně mnohem dříve, traduje se, že zde voda léčila již za Karla IV. V roce 1710 vrátil pramen zrak jílovskému občanovi Václavu Kollovi, a proto zde zbudoval dřevěnou kapličku. V 60. letech pak byla vytvořena zděná kaple a byl postaven také lázeňský domek. Ten míval čtyři místnosti s vanami a kamna na ohřívání vody. O kousek dál vybízel k zastavení hostinec, který je doložen v roce 1768, kdy se Jakub Liška hlásil za hostinského do nově vystavěného hostince při Lázni svatováclavské. K lázním a hostinci bylo také zřízeno polní hospodářství.

Lékárník Karel Fodiš v roce 1778 zveřejnil informaci o moci a účinku vody ze svatováclavského pramene. Učinil tak na základě vlastního zkoumání a dospěl k závěru, že tato voda pomáhá v bolestech údových, jaterních, ledvinových, zimnici, dně při chorobách očních a jiných nemocech. Mezi úspěšně vyléčenými byl i poslední opat kláštera sv. Jana na Ostrově a pod Skalou Jan Nepomuk Felix z Ebenholzu (1722-85). Léčil si vodou z jílovského pramene pakostnici, což potvrdil do pamětní knihy prohlášením a opatřil pečetí.

V roce 1779 obec prodala celé lázeňské zařízení i s polním hospodářstvím tehdejšímu městskému lékaři Antonínu Vespasianovi s podmínkou, že kupující byl povinen lázně i místo okrašlovati a v případě neplnění této podmínky měla obec právo považovat smlouvu za zrušenou s možností převzít lázně zpět do svého vlastnictví. Ujednané podmínky však Vespasián nedodržel a jeho nástupci již o nich ani nevěděli. Časem se lázně dostaly do rukou lidí, kteří jim nezajistili odborné lékařské vedení, což možná právě vedlo k tomu, že lázně nedosáhly takového rozkvětu, jaký by jim příslušel.

Od roku 1874 usedlost Lázně měl a hospodařil v ní koželuh Josef Tichý. Z lázeňské budovy si zřídil dílnu. Na konci 19. století byly lázně prodány v dražbě Josefu Poláčkovi. Od něj Lázně kupuje roku 1906 paní Anna Klomínková, majitelka jílovského pivovaru. Stavení předělala pro hosty, stejně tak nedaleký hostinec.

V kapli byl až do roku 1917 zvon. Byl však během 1. sv. války zrekvírován. Uvnitř stával oltář, několik laviček, také kruchta a na zdech viselo několik obrazů. Socha sv. Václava byla v roce 1929 přemístěna do jílovského kostela sv. Vojtěcha na náměstí. Stav kaple se horšil. Renovace proběhla na svátek sv. Václava roku 1939.

Kaple ale pak dále chátrala a opravy se dočkala až v 90. letech za přispění města Jílové u Prahy, který je v roce 2024. Ve stejném roce vlastní areál lázní a hostince rodina Srbova.