Kovárna Věžnice

Bývalá kovárna vznikla po roce 1850 jako obecní sýpka, v roce 1879 byla upravena na školní třídu a byt učitele, od roku 1894 sloužila nejen pro bydlení, ale i jako kovárna. Objekt plnil také funkci zvoničky.

Kolem kovárny jezdili takzvaní mleči, kteří vozili obilí do dolního mlýna a v kovárně měnili často svým koňům podkovy. 

Ještě po druhé světové válce tu bydlela paní, která měla za úkol pečovat hlavně o zvoničku. Zvonila ráno, v poledne a večer. Za to dostala od obce kus louky, na které mohla pást kozy. 

Když obyvatelka zemřela, koupil kovárnu veterinář z Jihlavy a používal ji jako rekreační chatu. O kovárnu se staral a snažil se zachovat původní podobu, včetně černé kuchyně. Jenže po roce 1997 zemřel a kovárna zůstala opuštěná. Dcera pana majitele žije v Praze o kovárnu neměla zájem. Budova snad 30 let jen chátrala. Vstup byl sice zatlučený prkny, ale stejně se dovnitř dostal bezdomovec a v kovárně začalo hořet.

Nakonec ji majitelka v roce 2017 nechala obci za symbolickou korunu. Budova byla určena k demolici, ke které existovalo povolení a zároveň na ni obec obdržela dotaci.

V roce 2021 se ale nakonec začalo s postupnou obnovou. Rádi by ji vybavili a udělali z ní expozici. Ve hře je i možnost konání kovářských dní s reálným využitím výhně. 

K nejzajímavějším dochovaným prvkům patří vedle zvonice a celé její konstrukce také datovaný krov, okenní výplně snad z konce 19. století nebo klenutý sklep. Tou nejcennější částí je však vlastní kovářská dílna s částečně zachovaným původním vybavením (zděné těleso výhně s otvorem pro připojení měchu a kónickým ústím komína, nika s policemi na nářadí a masivní ponk).