Keramická továrna Kocanda - Po rekonstrukci (Exteriér)

Keramická továrna Kocanda

Stručné info

Ojedinělý areál, jež v sobě slučoval funkci obytnou, výrobní a hospodářskou. Cenná uměleckohistorická a technická památka.

Keramickou továrnu tu založil r. 1823 Michael Raufer, dříve technický správce vranovských keramických továren. Po odchodu odkoupil od hraběte Aloise Ugarteho tento objekt zvaný Kocanda i s přilehlými pozemky a založil keramickou manufakturu. Budova u cesty byla původní zájezdní hospodou – kocandou, posléze se v ní nacházela vrátnice keramičky.

Od 50. let 19. století ji vlastnila rodina Planckhova. Podnik dodával na trh např. stavební keramiku, kuchyňský sortiment, hračky a drobné předměty (značky KRAWSKA, VP či BP).  V roce 1948 připadl podnik státu a výroba pokračovala dál. V rámci restitucí v devadesátých letech byla továrna navrácena synovi předválečného majitele. V roce 2000 zde ale výroba skončila. 

Léta neudržovaný areál se v letech 2017–2020 pod novým majitelem proměnil na penzion a místo pořádání kulturních akcí. Obnova získala titul nejlépe opravená kulturní památka Jihomoravského kraje 2020 a ucházela se také o cenu Patrimonium pro futuro 2021. 

🏛️ Kulturní památka 🏦 Transparentní účet 🛌 Ubytování ❤️ Zachráněné domy
Adresa
Kravsko 45, 671 51 Kravsko
Kulturní památka
11930/7-8783
Rok stavby
1823
Transparentní účet
Galerie
Keramická továrna Kocanda - Po rekonstrukci (Exteriér)
Keramická továrna Kocanda - Před rekonstrukcí (Exteriér)
Keramická továrna Kocanda - Hlavní sál před rekonstrukcí
 (Interiér)
Keramická továrna Kocanda - Hlavní sál po rekonstrukcí
 (Interiér)
Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu.

Subjekty

Dům nemá přiřazeny žádné subjekty.

Časová osa

2018
Od roku 2018 má areál nového majitele, je rekonstruován a využívá se k slavnostem, svatbám a ubytování. Rekonstrukce se povedla natolik, že získala i ocenění za nejlépe opravenou památku Jihomoravského kraje roku 2020 v kategorii velké stavby. [2]
2017
Celý areál (sestávající z „Kocandy“, budovy se starými pecemi a sušárnami, z administrativní budovy, skladu zboží, tzv. Magacinu, hospodářských budov a obytné části se zahradou) ve stavu značně zchátralém očekává nového majitele, neb byl dán do prodeje. V části areálu s někdejšími hospodářskými budovami se v současné době nachází farma rodiny Drozdovy. [1]
2000
Úpadek byl zakončený definitivním uzavřením roku 2000. [1]
1997
Kocanda byla roku 1997 vyhlášena Ministerstvem kultury ČR kulturní památkou. [1]
1989
V rámci restitucí v devadesátých letech byla továrna navrácena synovi předválečného majitele, panu M. Skalickému. Od tohoto okamžiku se začíná odvíjet úpadek dříve prosperující keramičky. [1]
1948
V roce 1948 připadl podnik státu a výroba pokračovala dál, stejně i modernizace provozu. [1]
1920
Navzdory problémům se zde ovšem vyrábělo až do 20. let 20. století. [1]
1907
Užitková keramika z Kravska měla přesto stále svá odbytiště a továrna zaměstnávala jak místní obyvatele, tak i „přespolní“. V okolí vznikly další manufaktury, takže situace se poněkud ztížila. Když zemřel V. Planckh mladší, jenž převzal od otce vedení firmy, vdova po něm přenechala podnik V. Planckhovi nejmladšímu. Ten ale záhy zemřel a firma přešla dílem na bratrance H. Planckha a dílem na A. Fischera. Tehdy podnik dodával na trh stavební keramiku, kuchyňský sortiment, hračky a drobné předměty (značky KRAWSKA, VP či BP). V roce 1907 se H. Planckh dostal do konkurzu. [1]
1850
M. Raufer následně vložil nemálo prostředků do zefektivnění výrobního procesu. Sám i vynalezl stroje usnadňující dělníkům práci, využil výhod parního stroje, nechal postavit pec na vypalování porcelánu a pracoval na jeho vývoji. O zboží z Kocandy byl značný zájem. Poptávka časem poněkud ochabla – v závislosti na tom, jak ochabovaly síly stárnoucího majitele. M. Raufer byl později nucen továrnu kvůli velkému svému zadlužení prodat za zbytkovou cenu v 50. letech 19. století Vincenci Planckhovi pro jeho syny. Mimochodem, uvedený obchodník mu na provoz a rozvoj továrny půjčil. [1]
1823
Továrnu založil r. 1823 Michael Raufer, dříve technický správce vranovských keramických továren, původem nejspíše z Prahy. Nejdříve působil jako učitel v Myslívi u Všerub na Šumavě, jeho zálibou se stala keramika, později odchází do Vranova nad Dyjí a ve zdejší keramické manufaktuře se vypracovává se na vedoucího a správce. Po odchodu odkoupil od hraběte Aloise Ugarteho tento objekt zvaný Kocanda i s přilehlými pozemky a zakládá keramickou manufakturu. Budova u cesty byla původní zájezdní hospodou – kocandou, posléze se v ní nacházela vrátnice keramičky. [1]

Literatura

K domu nění k dispozici žádná literatura.

Články

Externí galerie

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Facebook

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

Další odkazy

zrnka-pisku.cz [1]

Návštěvy

Historie návštěv domů je k dispozici v prémiové verzi.