Santiniho hostinec
Klášterní zájezdní hostinec byl postaven, aby si zde mohli odpočinout církevní hodnostáři, cestující do Žďáru či na křižanovské panství. Hostinec byl postaven roku 1720 ve stylu gotizujícího baroka, jeho autorem byl světoznámý architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Stavbu zadal opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou, Václav Vejmluva. Právě ve Žďáru nad Sázavou a v jeho okolí dosáhla Santiniho činnost největší rozmanitosti. Půdorys hostince má tvar W, což představuje iniciály žďárského opata Václava Vejmluvy.
V roce 1771 se hostinec dostal do soukromého vlastnictví a různě střídal majitele. Konečnou podobu získal teprve po roce 1810, kdy byl stavebně upraven stavitelem z nedalekého Nového Veselí, Václavem Friebem. Ten náležel k dosud nedoceněným architektům své doby, což dokazuje mimo jiné také fakt, že jej Dietrichštejnové stahují na svoji rezidenci v Mikulově, kde se také podílí na řadě dalších staveb. V roce 1844 se dostal do majetku rodiny Bílků. Aloisie, roz. Bílková, se oženila s Františkem Zmeškalem, od té doby se dědí v rodině Zmeškalových. Těm hostinec zabavili komunisté, v jejichž rukou se objekt dostal do havarijního stavu.
V roce 1993 se dostal objekt zpět do vlastnictví rodiny Zmeškalových. V roce 1999 začali majitelé s kompletní opravou s cílem navrátit objektu jeho původní vzhled i funkci.