Cisterciácký klášter Osek
V době svého příchodu do Oseka měli cisterciáci za sebou již téměř šestileté období, kdy konvent žil v Mašťově na panství Milhoštů, kteří mnichy do Čech původně pozvali. Na panství v Oseku se jich od roku 1199 ujal významný šlechtický rod Hrabišiců. Prvním mnišským sídlem byl románský farní kostel sv. Petra a Pavla s rodovou hrobkou, který ustoupil roku 1706 farnímu chrámu. Roku 1580 byl klášter na popud Rudolfa II. zrušen. Majetek připadl pražskému arcibiskupství a mniši byli donuceni odejít na Zbraslav. Zpět cisterciákům byl klášter vrácen roku 1626.
V 18. století nastal barokní rozkvět kláštera, přestavba konventu a kostela. V letech 1712 – 1718 proběhla barokní přestavba klášter. Tuto přestavbu svěřil opat Littwerig litoměřickému staviteli italského původu Octaviu Broggiovi. V této době byla založena například i lékárna, hospitál, manufakturní výroba a klášterní zahrady ve stylu francouzských zámeckých zahrad.
Po roce 1945 museli cisterciáci, jako už několikrát v minulosti, klášter opustit. Vystřídali je salesiáni, kteří zde svobodně pobývali až do roku 1950, kdy celý komplex zabral stát a zřídil zde internační tábor nejprve pro 230 mnichů, kněží a noviců, kteří byli průběžně odváženi do různých věznic na nucené práce např. do Příbrami nebo Jáchymova, do uranových dolů.
Cisterciáci se do Oseka vrátili po roce 1989. Klášter je financován státními dotacemi, žije také z milodarů a slouží jako kulturní a turistické centrum, které nabízí možnost pohlédnout do historie a to hned v několika etapách – od doby románské až po barokní.
