Usedlost Kajetánka

Rod Martiniců zde v roce 1655 postavil kapli a klášter. Ten věnovali řádu theatinů, lidově kajetánů, kteří dali místu jméno. V roce 1783 byl klášter zrušen. Koncem osmnáctého století, kdy Kajetánku vlastní rod Kouniců, se mění klášter na malý zámeček v barokním stylu, využívaný jako letní sídlo. Ve 30. letech 19. století se nemovitost mění v továrnu na vosková plátna, která ale v roce 1881 vyhořela.

Poté patřila tehdejšímu místnímu starostovi a podnikateli Janu Kolátorovi, který nechal park ozdobit sochami Vojtěcha Suchardy, byly tři – Hermes, bohyně Ceres a pamětní váza. Ve vlastnictví rodiny Kolátorových byla až do jejího znárodnění v roce 1948. Pamětníci vzpomínají, jak po válce shazovali komunisté Kolátorovu sochu na dno rybníka. Poté tady začal fungovat Dům pionýrů a mládeže. Po roce 1989 získala nemovitost zpět rodina Kolátorů, ovšem ve velmi špatném stavu. I přesto, že od roku 1963 jde o kulturní památku.

Sochy vydržely v zahradě do roku 1997, kdy tehdejší majitelé sochu Herma darovali muzeu v Nové Pace, kde stojí na autobusovém nádraží. Zbylé dvě si odvezli do obce Malá Skála. Usedlost koupila v roce 2005 irská investiční skupina Quinlan Private od italského investora. V roce 2012 dokončila rekonstrukci nejen samotného zámečku a oranžerie, ale také obnovila park. Po obvodu postavila čtyři bytové domy, z části peněz získaných jejich prodejem práce financovala. Po té areál usedlosti předala za symbolickou korunu do vlastnictví městské části Praha 6. Objekt zámečku se stal ideálním místem pro pořádaní rodinných oslav, svateb, rautů, banketů a párty.