Usedlost Šmukýřka

Pojmenování zdejší vinice vzniklo na začátku 17. století a jako "Šmukýřka" odkazuje na jednoho z prvních bohatých majitelů, který byl povoláním ozdobník – zastarale „šmukýř“ (odvozeno z německého slova der Schmuck = šperk, ozdoba). Vlastní usedlost je na Šmukýřce doložena až později – od roku 1713. Během 18. století (ale především na jeho konci) získala usedlost svou současnou podobu (i když byla klasicistně upravována ještě v roce 1820).

Usedlost Šmukýřka patřila od poloviny 19. století až do roku 1921 rodině Linhartů. Ti vlastnili také ještě další košířskou usedlost - Turbovou a dnes již zaniklou smíchovskou usedlost Vojanku (ta byla zbořena někdy po roce 1910 při asanaci). Josef Linhart byl stavitelem a starostou Smíchova. Počátkem 20. století jezdíval k rodině Linhartů na návštěvy malíř Mikoláš Aleš. Ten tu roku 1908 vytvořil na stěně uhlovou skicu erbu krále Jiřího z Poděbrad, která je v útrobách usedlosti dodnes dochována. Je to patrně jediná dochovaná vlastnoruční malba Mikoláše Alše na zdi.

Na konci 50. let 20. století měla být Šmukýřka využita jako objekt pro velkou mateřskou školu, ale tento projekt se neuskutečnil. (Ve stodolách měla být tělocvična, zahrada měla sloužit jako dětské hřiště a nedaleká kaplička sv. Prokopa měla být využita jako skladiště pro dětské hračky.) V 60. a 70. letech 20. století používala zdejší základní škola zahradu Šmukýřky k výuce předmětu "dílny a pozemky" a v té době kaplička sloužila jako sklad zahradnického nářadí. Roku 1964 byla Šmukýřka zapsána do seznamu kulturních památek a prošla rozsáhlou rekonstrukcí za účelem využít Šmukýřku jako sklad Pražského velkoobchodu a divadelní sklad Městských divadel pražských.

Po roce 1989 je objekt opět v soukromém vlastnictví, zřejmě potomků původních majitelů, kteří vlastní i několik pozemků v nejbližším okolí.