Kokořovský dvůr
Raně barokní areál panského hospodářského dvora nechal vystavět Ferdinand Hroznata z Kokořova v roce 1680 jako součást zámeckého areálu. Roku 1742 byl dvůr vypálen procházejícím francouzským vojskem a následně musel být obnoven. V průběhu 19. století byl areál rodem z Kokořova, postupně upravován, honosné jižní křídlo (správní budova) bylo přestavěno na sýpku. V roce 1878 umírá poslední mužský člen kokořovského rodu Ludvík Prokop. Rod Kokořovců z Kokořova, který přes 300 let vlastnil žluticko-štěderské panství, tak vymírá po meči. Následně rodina velkostatek Žlutice-Štědrá prodává Karlu Prokschovi a dr. Otakaru Mášovi z Prahy, kteří velkostatek vlastní společně až do roku 1892, od té doby jen první ze jmenovaných.
V dubnu roku 1914 přechází velkostatek společně s hospodářským dvorem do vlastnictví průmyslníka Josefa Menčíka z Vrchlabí. V rámci první pozemkové reformy byl dvůr zabaven a předán za 250.000 korun bývalému legionáři Františkovi Divišovi z Chocomyšle. V roce 1929 bylo při rozšiřování vjezdu do města strženo severozápadní nároží hospodářského dvora.
Po roce 1945 byl objekt hospodářského dvora využíván pro potřeby státního statku Karlovy Vary, areál z důvodu nedostatečné údržby postupně chátral a dostal se až do havarijního stavu.
Naštěstí v roce 2024 dvůr kupuje spolek Živé Žlutice, který plánuje jeho záchranu.