Tvrz Opálka

Tvrz Opálku postavil v 80. letech 14. století Bušek ze Strážova. Poprvé je písemně zmiňována roku 1392. Tehdy měla výhodnou pozici, jelikož stála na zemské stezce vedoucí od Janovic nad Úhlavou do Bavorska. Majitelé se poté různě střídali, byli jimi například i rod ze Šternberka, z Lobkovic, z Martinic, Morzinů nebo Kolovratů.

Za Palm-Gundelfingenů roku 1760 byl opálecký statek připojen k panství Bystřice nad Úhlavou, jehož osudy nadále sdílel. Tvrz přestala být panským sídlem a sloužila jako obydlí úředníků, později byla pronajata drobným držitelům k bydlení.

Mezi lety 1572 až 1895 zde fungoval i pivovar.

Po roce 1948 byl areál zestátněn a sloužil zemědělskému družstvu, které provádělo minimální údržbu a areál zchátral. Situace se nezlepšila ani po roce 1989.

Od roku 2018 je ale majitelkou Marcela Radlingerová. Chátrající gotický areál koupila, protože nechtěla dopustit, aby zanikl. Od původního majitele jej koupila za necelé 4 miliony korun a zaplatila také dluhy, které měl. Od té doby opálecké tvrzi věnuje veškerý svůj čas, energii a peníze. Osud spojil Marcelu Radlingerovou s Opálkou úplně náhodou. Jednou odbočila z hlavní silnice vedoucí z Janovic nad Úhlavou na Nýrsko do malé stejnojmenné vesničky a když tvrz, o níž dříve neměla ani ponětí, spatřila, okamžitě se rozhodla pro její záchranu.

V roce 2024 se podařilo dokončit střechu na hradě, příští rok chce začít s jeho fasádou a okny. Na Opálce tráví majitelka téměř každý víkend, pomáhá jí její starší syn i řada dobrovolníků, například hasičky z Opálky. Nejenže přiloží ruku k dílu, ale pomáhají i s pořádáním kulturních akcí. I díky nim se daří získávat peníze na další rekonstrukce. Na Opálce se uskutečnily také různé výstavy, koncerty i několik svateb.

I když v životě majitelka zkusila již mnohé, do záchrany památky se pouští s vervou. Ve 26 letech například měla těžkou autonehodu. Jela ve svém pruhu, když do ní čelně ve vysoké rychlosti narazil cizinec, který předjížděl kamion na plné čáře. Tenkrát jí lékaři v plzeňské fakultní nemocnici řekli, že se na nohy už nikdy nepostaví, nebo že ji čeká amputace končetiny. Nakonec vše dopadlo dobře. Nedávno ji také lékaři oznámili, že jí selhávají ledviny. Chemoterapii snášela velice špatně. Terapie s sebou přinášela i další problémy. Vysvobození přišlo o pár měsíců později, kdy se pro ti našel vhodný dárce a postoupila transplantaci ledviny. Raduje se z každého dne, kdy má šanci tady být bez únavy, bolesti a strachu.