Larischova vila
Vilu si postavil v roce 1885 hrabě Jiří Larisch-Mönnich u arch. Františka Schmoranze. Od Larischů koupila vilu v roce 1897 rodina Henckelů von Donnersmarck, která v něm žila do roku 1928. Za jejich působení se místo stalo skutečným zámkem s přepychovými interiéry a parkem. O ten se zasloužil zahradník a pozdější správce vily Jan Plecitý. Hrabě Alfons Henckel organizoval hony a na Zámečku hostil jejich účastníky.
Kvůli své tíživé finanční situaci po vzniku Československa museli Henckelovi vilu v roce 1928 prodat. Novou majitelkou se stala Ludmila Erhartová, dcera kolínského velkoobchodníka s textilem. Ludmila Erhartová ale v sídle nikdy nebydlela a v roce 1930 ho pronajala hraběti Leopoldu Fuggerovi von Babenhausen, který se stal během první světové války úspěšným pilotem.
Zámeček je nechvalně známý kvůli své pohnuté historii během druhé světové války, kdy zde popravovalo gestapo. Během heydrichiády zde bylo popraveno 194 lidí, mezi nimi o obyvatelé nedaleké vypálené osady Ležáky.
Po válce se v areálu nakrátko usídlila Škola důstojnického dorostu. V roce 1956 byl převeden do majetku n. p. Tesla Pardubice. Ta ho využívala především jako kancelářské a skladové prostory.
Od roku 2000 patří objekt Foxconnu. Společnost Foxconn zámeček nabízela k prodeji. Poté, co se dozvěděla o nešťastné historii vily, zámeček bezplatně převedla na Československou obec legionářskou s podmínkou, že ve vile bude vybudováno muzeum československých parašutistů, včetně muzea takzvané heydrichiády, přednáškové a školicí centrum protinacistického odboje a ve sklepeních zámečku pietní místo vězněných a popravených. Odhadované náklady na rekonstrukci by měly dosáhnout zhruba 70 milionů korun. V roce 2019 byl objekt zařazen na seznam Národních kulturních památek.



