V roce 1899 Fitz na návrh Živnostenské banky, u níž se při stavbě závodu zadlužil, prodal veškerý majetek nově založené akciové společnosti Západočeské továrny kaolinové a šamotové se sídlem v Praze. Ve společnosti si ale ponechal významný podíl.
Ředitelem byl roku 1895 jmenován Václav Wlček (1860–1939), za jehož vedení se závod dále rozrůstal a začal exportovat. V roce 1901 byla pro vrchního inženýra Gustava Bradyho postavena vila čp. 73 a pro ředitele Wlčka vila čp. 75. V roce 1904 pak přibyla kancelářská budova čp. 77. Areál továrny byl v dalších letech průběžně modernizován a rozšiřován. Ve třicátých letech začala při Tovární ulici výstavba bytových domů pro zaměstnance (čp. 45, 165 a další). Kolonii patrových domků a dvojdomků pro zaměstnance navrhl pro společnost kolem roku 1940 architekt Oldřich Stibor (1910–1990), provedeno jich však bylo pouze několik (čp. 284, 287–293 v ulici V Kolonii).
Po skončení války byla nad majetkem Západočeských kaolinek vyhlášena národní správa, roku 1946 byla továrna znárodněna a začleněna do n. p. Západočeské kaolinové, šamotové a magnesitové závody v Plzni. Národní podnik v následujících letech prováděl další výstavbu a modernizaci zastaralých provozů. Roku 1982 zřídil v administrativní budově čp. 46 z roku 1897 u vjezdu do areálu šamotky podnikové muzeum stavební keramiky.
Po privatizaci nastal postupný útlum výroby, který pokračoval i poté, co na konci devadesátých let získal závody někdejšího n. p. rakouský výrobce obkladové keramiky. Budovy flísky užívá jeho obslužná společnost, převážně jako sklady. Areál šamotky byl rozprodán, po roce 2003 zde vystavěla původně švédská společnost nové haly pro výrobu transportních válečků do keramických pecí. Hodnotné historické budovy patří různým firmám a nejsou využívány.
Johann Fitz
