Mlýn Kroužek

Mlýn vlastní rodina Šestákova, je zde nabízeno ubytování s možností pořádání například svateb [2]

V roce 1970 koupila mlýn Kroužek rodina Šestákova. [3]

28. ledna 1796 prodala rodina Voděrků mlýn Kroužek Jiřímu Heřmanovi z Nebužel č. 57 pro jeho syna Jiřího. Tím skončila éra kroužeckých Voděrků, trvající od třicetileté války. Příslušníci kroužecké větve rodu Voděrků nyní drželi několik mlýnů v širokém okolí. [1]

Dalším majitelem Kroužku se v roce 1759 stal Jiří Voděrka, narozený 13.5.1735. Ten se výhodně oženil s Kateřinou, dcerou Václava Jelínka, mlynáře pod Cetnem. Manželka byla potenciální dědičkou podcetenského mlýna a ve svatební smlouvě bylo ustanoveno, že z dětí Jiřího a Kateřiny bude přednostně určen budoucí majitel mlýna v Cetně,a teprve na druhém místě dědic Kroužku. Nakonec to dopadlo tak, že Jiří přenechal kroužecký mlýn svému mladšímu bratrovi Václavovi a odstěhoval se s rodinou do Cetna. [1]

Vedení mlýna se v roce 1724 ujal Pavel Voděrka. Brzy nato se 19.11.1725 oženil s Kateřinou Šestákovou. Ta byla dcerou Jiřího Šestáka z Bosyně a Alžběty Dražné z Nového Mlýna, ale narodila se r. 1705 v Košátkách. Měli pět dcer a dva syny. Pavel Voděrka zemřel r. 1772, Kateřina již r.1751. [1]

S mlýnem Kroužek zcela určitě souvisí příjmení Kroužecký, se kterým se asi od roku 1700 setkáváme v Červeném mlýně na mělnickém panství. Zřejmě tedy šlo o mlynářskou rodinu. Není však známo, kdy a jakým způsobem se rodina Kroužeckých do Červeného mlýna dostala, a tím méně o jejím vztahu ke mlynářům na Kroužku. [1]

Po skončení třicetileté války hospodařil v Nebuželích sedlák Jan Voděrka, narozený někdy mezi r. 1610 a 1615. Statek získal v roce 1646. V dřívějších dobách není o rodině Voděrkově v Nebuželích ani zmínky a lze tedy předpokládat, že se sem přiženil. Jan Voděrka měl s manželkou Mandelinou dcery Marii provdanou za Pavla Ruška v Třebenicích a Annu provdanou za Martina Růžičku v Panenských Břežanech, a syna Jana. Tento Jan Voděrka mladší si vzal dceru Mandelinu kroužeckého mlynáře Tomáše Vavřince Hofmana. Když jeho tchán zemřel, převzal po něm 12. ledna 1661 mlýn Kroužek v ceně 600 kop grošů. [1]

Nevíme, jak pořídil, v každém případě kolem roku 1650 již byl mlynářem na Kroužku někdo jiný, pravděpodobně Tomáš Hofman, o kterém se zmiňují pozdější dokumenty. [1]

Postavení Matěje Kornického jakožto kroužeckého mlynáře se tímto zpochybněním jeho nároku na mlýn značně zkomplikovalo. I tak byl v nouzi a jeho dluhy v roce 1638 nejspíš překročily kritickou mez. Vedle trvajících válečných útrap jej totiž postihlo sucho a několik týdnů po sobě bylo tak málo vody, že se nedalo mlít. Když se doslechl, že mu hrozí odebrání mlýna a jeho prodej někomu jinému, napsal v září 1638 pokorný dopis vrchnosti, ve kterém na úhradu dluhu nabízí dědický podíl po své manželce na Huňkově statku v Nebuželích. [1]

Pravděpodobně jde stále o téhož Štastného, kterému byl 9.1.1635 udělen souhlas se sňatkem s Annou, dcerou nebuželského rychtáře Matěje Huňka. Nedlouho po svatbě však Štastný zemřel, zřejmě bezdětný, a mlýna se podle tehdejších zvyklostí ujal Matěj Kornic, za kterého se vdova po Štastném znovu provdala. Krátce na to zemřela i ona a stará mlynářka Anna se dožadovala mlýna pro svého nejmladšího syna Jana, který někdy v té době dosáhl plnoletosti. [1]

Stejnou situaci zachycuje i Urbář z roku 1631, sestavený poté, co Nebužely s Kroužkem, Hleďsebí a Mělnickou Vruticí byly navráceny ke klášternímu panství Panenské Břežany. I v tomto roce byl mlynářem na Kroužku Štastný (bez uvedení příjmení). [1]

Syn Štastný neboli Felix převzal po otci Janovi kroužecký mlýn. Je uváděn ve dvou urbářích, které byly pro nebuželský statek sestaveny v době třicetileté války. První z nich vznikl v roce 1627 v době, kdy statek Nebužely byl dočasně přičleněn ke Košáteckému panství. Kroužecký mlynář Štastný z mlýnu vrchnosti platil dvakrát do roka tzv. gruntovní úrok po 1 kopě, tj. 60 groších, a k tomu měl povinnost dodat ročně dvě slepice. Vejce – na rozdíl od jiných nebuželských sedláků – neodváděl žádná, a právě tak mu nebyl uložen žádný „vánoční plat“. [1]

Poněkud podrobnější údaje o hospodaření nebuželského kostela a o povinnostech obyvatel přifařených vesnic se dochovaly z let 1613 a 1615. Tyto dokumenty opět jmenují kroužeckého mlynáře Jana, zatím stále bez příjmení. Z již zmíněné zádušní krávy měl ročně odvádět 3 libry čili asi 1,5 kg vosku. Spíše však šlo o placení peněžního ekvivalentu. Vedle těchto ročních dávek byl v té době kroužecký mlynář zatížen jednak povinností vypořádat odkaz jistého Jiříka Husáka z Velkého Újezdu (nic se neříká o jeho vztahu ke Kroužku), jednak uhradit dluhy svého otčíma, dohromady ve výši 26 kop a 24 grošů. [1]

V roce 1609 se dozvídáme, že kroužecký mlynář Jan měl nabsvém hospodářství jako břemeno jednu zádušní krávu, z níž měl odvádět každoroční dávky. [1]

Na přelomu 16. a 17. století jsou již k disposici kostelní účty nebuželského kostela Sv. Jiljí. Jako nejstarší dokument obsahují seznam těch farníků, kteří v roce 1595 dlužili za vosk na svíce. Mezi nimi je jmenován i Václav mlynář. Jeho dluh představoval 4 kopy a 30 grošů míšeňských. [1]

Někdy mezi lety 1573 a 1580 se narodil zdejší mlynář Jan. Ten zemřel před rokem 1627. Více se o jeho rodině dozvídáme z poslední vůle jeho ovdovělé manželky - kroužecké mlynářky Anny, a souvisejících dokumentů (soupis dluhů a závazků, odkázání mlýna synovi), které pocházejí z let 1635 – 1638. Tyto listiny jmenují tři syny, Ondřeje, Šťastného a Jana. Ondřej byl mlynářem v Košátkách. Zemřel již před rokem 1627 a v roce 1638 byla po smrti i jeho manželka Kateřina. [1]

Nebužely, a s nimi i Kroužek, patřily od nepaměti k panství Kláštera Sv. Jiří na Hradě Pražském. Nejstarší doklady o existenci mlýna i jeho obyvatelích lze tedy najít ve starých spisech svatojiřského kláštera, zrušeného císařem Josefem II. Pravděpodobně první zmínku o Kroužku obsahuje jednání o sporu kroužeckého mlynáře s mlynářem novomlýnským o vodu z poloviny 16. století.