Mlýn Hoslovice
První zmínka o hoslovickém mlýně pochází již z roku 1352. Více pramenů pochází až ze 70. let 16. století, kdy část vsi Hoslovice patřila k johanitskému panství. Díky podrobným informacím v archiváliích řádu lze sestavit seznam majitelů mlýna až do současnosti. Nejstarší zápisy z první gruntovní knihy pocházejí z počátku 20. let 17. století. Mlýnu je zde věnována samostatná složka.
Posledním rodem, který se zapsal do dějin mlýna, byl rod Harantů, který koupil mlýn v roce 1829. Způsob života posledních vlastníků, kteří se od padesátých let 20. století izolovali od společnosti kvůli nejrůznějším perzekucím, kterými jim tehdejší komunistický režim neustále ztrpčoval život, byl výjimečný. Odmítli veškerý technický pokrok, a proto je poslední dochovanou technickou úpravou žentour z počátku 20. století. V areálu tak zůstal zakonzervován tradiční venkovský způsob života, dokumentující hospodaření přibližně ve 20. letech 20. století.
Poslední majitel Karel Harant zemřel v lednu 2004. Po skončení dědického řízení začala jednání o dalším osudu mlýna, který byl již značně zchátralý. Po mnoha jednáních se polorozpadlého mlýna ujal Jihočeský kraj. 1. března 2005 schválilo zastupitelstvo Jihočeského kraje odkoupení této jedinečné technické památky a majetek předalo do správy strakonického Muzea středního Pootaví, které je jím zřizováno. V červnu 2008 byl areál prohlášen národní kulturní památkou. Podle odborníků je zcela unikátní především z hlediska vývoje mlynářství. Jde o jedinečný v místě dochovaný mlýn v Čechách, vzácný doklad způsobu hospodaření a technologie mletí, která byla ve většině mlýnů nahrazována modernějšími již od poloviny 19. století.
Od roku 2005 do prosince 2007 probíhala náročná rekonstrukce v celkové výši téměř 18 mil. Kč. Areál mlýna byl po celkové obnově zpřístupněn veřejnosti od počátku dubna 2008.
