Arnoštova leštírna
Zde se ukrývá tajuplné podzemí, které bylo dlouhá léta zapomenuto. Před pár lety bylo znovu objeveno, odkryto a částečně zpřístupněno turistům. Pozoruhodné technické památce, která v minulosti sloužila místním sklářům k leštění skla, se říká Arnoštova leštírna. Kolem roku 1993 přišla do médií první zpráva, že zde parta dobrovolníků našla části staré továrny, kde se leštilo tabulové sklo. Vzápětí se objevila další fantastická zpráva. Pod pohyblivým ramenem se pod zemí skrývá celá strojovna. Jen vchod do ní chyběl. První vstup byl tedy proveden tak, že se do díry v zemi spustil nejhubenější člověk s baterkou. Chvíli bylo ticho, než se ozval nadšený výkřik, hlásící jedinečný nález.
A pak začala perná práce. Dobrovolníci postupně vytrhali a vyřezali náletové rostliny a stromy a kus za kusem odkrývali části železného torza. Spolu s tím nacházeli i další potřeby sklářů a samozřejmě i skla. Hodiny práce, které odstartoval historik Zdeněk Procházka, přinesly kýžené ovoce. Je to jediná leštírna tohoto druhu na světě. Své jméno získala podle majitele Zahájského panství Arnošta Malovce, který tuto leštírnu založil. Do dnešních časů se zachoval pouze leštírenský stroj, který Lesy ČR zastřešily jednoduchou dřevěnou konstrukcí se střechou.
Jak stroj fungoval? Tabule skla, které prošly brusírnami, sice byly hladké, ale zcela neprůhledné. V leštírnách se proto přisádrovaly na spodní kamennou desku a další železnou deskou potaženou filcem se krouživým pohybem postupně leštily. K leštění se používala červená brusná pasta, podle potřeby ředěná vodou, zvaná potte. Ta má na svědomí dodnes rudě zbarvenou hlínu v okolí.
Kdybyste se v této krajině ocitli okolo roku 1900, vůbec byste tohle místo nepoznali. Stálo zde totiž přes deset sklářských provozů, které využívali vodu ze zdejších potoků pro výrobu energie. A bylo tu i několik vesnic. Skláře a jejich stavení vzal čas a také železná opona a hustý les.
