Zámek Brandýs nad Labem

V letech 1468–1493 držel panství Jan Tovačovský z Cimburka, který sem přemístil správní centrum svého panství a k tomuto účelu také přestavěl tvrz na hrad. Ve zvelebování sídla pokračoval i další vlastník, horlivý přívrženec jednoty bratrské Konrád Krajíř z Krajku, jemuž však bylo panství za účast na povstání proti císaři Ferdinandu I. zkonfiskováno. 

Původní gotický hrad ze 14. století se v roce 1547 stal majetkem české královské komory a loveckým sídlem císaře Ferdinanda I. Významní umělci dvorského okruhu byli autory renesanční přestavby, která zámku přinesla i skvostnou sgrafitovou výzdobu. Zámek si velmi oblíbil i císař Rudolf II. a vybavil jej jako své hlavní mimopražské sídlo. Často sem zajížděl, užíval nádherné zahrady, pořádal hony a hostil významné osobnosti – mezi jinými i hvězdáře Tychona Brahe. Častou návštěvou na zámku býval císař Ferdinand III., císař Karel VI a Marie Terezie se tu seznámila se svým chotěm Františkem Štěpánem Lotrinským.

Od roku 1860 zámek patřil rodině Toskánských Habsburků. Syn posledního toskánského velkovévody Leopolda II., arcivévoda Ludvík Salvátor, ve své době významný cestovatel a vědec, zde soustředil obsáhlé sbírky ze svých cest.

Posledním majitelem brandýského zámku byl až do roku 1918 poslední císař rakousko-uherské monarchie a poslední český král Karel I. Rakouský. V roce 1911 sem přivedl i svoji choť Zitu z rodu Bourbon-Parma, která na klidné časy prožité v Brandýse vzpomínala jako na ty nejkrásnější ve společném životě s císařem. Zámek Brandýs nad Labem byl po roce 1918 jako majetek Habsburské dynastie vyvlastněn československým státem a užíván jako kancelářská a dílenská budova Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů včetně nájemních bytů.

V problematickém stavu jej v roce 1995 převzalo od státu Město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, které se stará o jeho památkovou rekonstrukci a provoz.