Horní synagoga Mikulov
Zvaná též Stará škola, byla postavena r. 1550 a rozšířená r. 1689. Po požáru vznikl v letech 1719-23 (snad za účasti zámeckého architekta Ch. A. Oedtla) nový barokní rozvrh, kde je sklenuta čtveřice kupolí do čtyřsloupového pilíře uprostřed haly, jenž tvoří řečniště - almemor. Představuje tak poslední dochovaný templ polského či lvovského typu v republice. Svatostánek byl dílem sochaře I. Lengelachera. Interiér bohatě zdobí štukatura a hebrejské liturgické texty.
Svým bohoslužebným účelům přestala synagoga sloužit v roce 1938, kdy byl Mikulov zabrán nacisty a zdejší židovská komunita zanikla. Během války a po ní sloužila jako skladiště a chátrala. Rekonstrukce se dočkala až v letech 1977–1989.
V rámci projektu Revitalizace židovských památek „10 hvězd“, dokončeného v roce 2014, proběhla obnova, která vrátila synagoze podobu odpovídající barokní přestavbě včetně vytvoření kopie svatostánku pro ukrytí svitků Tóry – aronu ha-kodeš.
