Bílinská kyselka
Historie využívání pramene sahá do 16. století, kdy se voda začala plnit do hliněných džbánků zalitých voskem a rozvážet do širšího okolí. Vlastníkem zdrojů byla od roku 1664 aristokratická rodina Lobkoviců, která postupně vybudovala lázeňský areál zahrnující chrám pramene a expedici. Od 18. století byla Bílinská kyselka známa svými léčivými účinky; výkon jímání se rozšiřoval a jakost se proslavila i díky publikacím významných balneologů jako Franz Ambrosius Reuss, August Emanuel von Reuss a Josef von Löschner. Na přelomu 19. a 20. století si kyselka získala evropskou – dokonce světovou – popularitu, vyvážela se mimo jiné do Ruska a Brazílie.
Lázeňský areál Kyselka u Bíliny se formoval od počátku 19. století kolem chrámu pramene Josefs Quelle (1824), který dal místu reprezentativní osu. V éře Lobkowiczů následovala rozsáhlá modernizace a rozvoj lázeňství – od jímání Moritz Quelle (1880) přes výstavbu inhalatoria až po novou stáčírnu u železnice (čp. 122, 1898), která strmě navýšila export Bílinské kyselky. Součástí reprezentačního rámce se stal také pomník lékařů Reussů (1898) a překlad Lesní kavárny z pražské Jubilejní výstavy (čp. 131, 1891). Na přelomu století dostal areál svou ikonickou podobu: hlavní lázeňská budova (čp. 153/40, 1899) spojila provozní i společenské funkce a dokončila proměnu Kyselky v moderní lázeňský a průmyslový komplex s evropským dosahem. Následné úpravy (kolem 1900) včetně přestaveb inhalatoria jen podtrhly vysoké ambice areálu, který se opíral o železniční logistiku a věhlas místních pramenů.
Roku 1948 byly lázně zestátněny, v 70. a 80. letech prošly budovy velkými opravami. Po roce 1990 se vrátily Lobkowitzům, kteří je obratem prodali. Série střídání majitelů v následujících letech způsobila značný úpadek celého komplexu.
Společnost Bohemia Healing Mineral Waters (BHMW) zahájila v roce 2012 rozsáhlou rekonstrukci stáčírny. Cílem bylo zachovat původní charakter budov. Město Bílina zahájilo v roce 2017 revitalizaci hlavní lázeňské budovy a Inhalatoria. Byly obnoveny: přívod minerální vody (pro městské akce se tak mohla ochutnávat přímo z pramene), rozvody elektřiny, skleněná kopule, omítky, osvětlení a památník Reussů.

