Staré děkanství a Bazilika sv. Vavřince
Budova Starého děkanství Vyšehradské kapituly se z části nachází na místě bývalé Baziliky svatého Vavřince. Oproti děkanovi, probošt má v církevní hierarchii vyšší postavení – bývá hlavou kapituly (sboru kanovníků) nebo významného kláštera a má širší duchovní i hospodářské pravomoci, zatímco děkan je spíše správce určité oblasti (děkanátu) a dohlíží na činnost farářů ve svém okrsku.
Místo, kde toto staré děkanství stojí, i budova samotná měly dlouhý a poměrně složitý vývoj. V místě stála bazilika. Ta pocházela z období jedenáctého století a na Vyšehradě stála až do roku 1420, kdy byla zničena. Stál zde i gotický dům děkana Držislava, zničený za husitských bouří ve stejném roce. Jeho části byly použity při stavbě novější budovy děkanství s kaplí sv. Vavřince z roku 1507. Barokní děkanskou rezidenci, která se skládá ze dvou budov propojených chodbou, zde dal vybudovat roku 1753 děkan Jan Tomáš Berghauer. Menší ze dvou budov tvořících děkanství využívalo pruské okupační vojsko k výrobě patron. Roku 1760 zde vybuchl střelný prach, 20 vojáků zahynulo a děkanství bylo poškozeno. Opraveno bylo až roku 1771 díky kanovníku Mrázkovi.
V roce 2025 v objektu funguje občerstvení U Matouše. Bazilika sv. Vavřince patří pod Královskou kolegiátní kapitulu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Návštěva je možná po předchozí dohodě s kapitulou. Archeologickým výzkumem odkryté základy baziliky se nacházejí v prostoru za ohradní zdí, přístupném brankou s novorománským portálem od A. Bauma z roku 1880. K vidění jsou zde kopie románských reliéfních dlaždic, nalezených během výzkumu. Nesou motivy fantastických bytostí gryfa, lva a sfingy a v evropském prostředí zcela unikátní vyobrazení císaře Nerona.
