Porcelánka Stružná
Do roku 1945 byla porcelánka v Kysiblu (dnešní Stružná) typickým příběhem průmyslového podniku, který se vyvíjel spolu s majiteli panství. Založil ji roku 1803 Christian Nonne z Durynska, ale skutečného rozkvětu se dočkala až pod vedením zkušeného Františka Lehnerta, který prosadil výrobu jakostního porcelánu exportovaného do celé Evropy i Turecka. Po něm převzal provoz Vilém rytíř z Neuberka, který rozšířil sortiment od lidového nádobí až po luxusní zdobené vázy a servisy. Na přelomu 19. a 20. století už porcelánka zaměstnávala desítky lidí a zásobovala široký trh. Posledním soukromým vlastníkem před znárodněním byl Jan Schuldes, který podnik vedl od roku 1902 až do roku 1945.
Po roce 1948 byla továrna začleněna do Karlovarského porcelánu a stala se součástí centrálně řízeného průmyslu. V době své největší slávy dávala práci více než 200 lidem. Po roce 1989 však nedokázala v privatizaci najít stabilního investora – připadla akciové společnosti Epiag-DAFA, ale už v roce 1997 byla výroba zastavena. Stroje, formy i zásoby byly odvezeny a rozprodány, a kdysi živý areál se proměnil v chátrající ruinu. Nový majitel Jaroslav Doležal se sice pokoušel o oživení, ale bez úspěchu.
Po roce 1989 se tak porcelánka stala symbolem nevyužité šance – místo záchrany přišla devastace. Nejdramatičtější událostí byla její demolice v roce 2013, kdy se zde zjevil "podnikatel", který tvrdil, že objekt vydražil a začal rovnou s jeho bouráním. Vše, co bylo kovové odvezl do sběru, a slehla se po něm zem. Nakonec celý případ skončil v rukou policie a u soudu. Jak se ukázalo, demolice proběhla i bez vědomí majitele a stavebního úřadu. Dodnes není jasné, kdo za celou akcí stál. Areál se stal obávaným „obludáriem“ uprostřed Stružné, o němž psal i regionální tisk. Příběh porcelánky tak spojuje slavnou éru výroby s temným koncem, který by vydal na detektivní román. V roce 2023 areál plný sutin koupila obec, která jej chce vyčistit a pak například rozprodat na stavební parcely. V úvahu připadá také stavba kulturního zázemí.
