Vila Františka Hirsche
Západně od historického jádra Plzeňského předměstí se po staletí rozkládaly louky. Mezi nimi tu na břehu Klabavky stála izolovaná usedlost, již od 16.století známá jako mlýn, zvaný Podhorní. Koncem 18.století byl mlýn přestavěn na valchu, zvanou později Brožova valcha. V roce 1886 jej v dražbě získal podnikatel František Hirsch. Ten do té doby provozoval malou továrnu na výrobu zámečnického zboží, kovových cvočků a žehliček v Cerhovicích (okres Beroun). Po přestěhování do Rokycan se rozhodl zúročit své zahraniční zkušenosti a přejít od malovýroby ke skutečnému kapitalistickému továrnímu podnikání. Na místě Brožovy valchy vystavěl Hirsch do dvou let moderní areál Hirschových železáren. Výroba železáren se soustředila takřka výhradně na produkci žehliček. Na konci 19.století zaměstnávaly Hirschovy železárny asi 180 dělníků a výrobky se prodávaly na trzích celého Rakouska-Uherska i Balkánského poloostrova.
V roce 1905 přešel podnik do vlastnictví ing. Františka Hirsche juniora. K dosavadnímu sortimentu žehliček a domácích železářských potřeb pak přibyla i výroba strojů. Tehdy prožívají železárny své nejlepší období. Během 1.světové války musel podnik přejít na válečnou zbrojní výrobu (dělostřelecké náboje, granáty, víčka na miny).
V době 2.světové války zde nebyla zavedena válečná zbrojní výroba a továrna se nadále zabývala produkcí různých strojů. V roce 1948 továrnu čekalo znárodnění. V rámci koncernu Škodových závodů pak podnik přežil následující desítky let komunistické éry, aniž by se nějak zásadně rozvíjel. Vyráběly se tu především součástky pro elektrické lokomotivy.
V dubnu roku 1992 se továrna vrátila v restituci potomkovi původních majitelů, Vladimíru Hirschovi. Výrobní objekty využívá firma Strojírna Rokycany s.r.o.
