U Zlatého soudku
Ulice Ostrovní v minulosti nesla názvy jako „Preclíkovská“, „Zadní Uršulinská“ či „Havířská“. V roce 1869 ulice získala název „Ostrovní“, protože vedla ke Střeleckému a Žofínskému ostrovu.
V tomto domě kdysi sídlila restaurace U Zlatého soudku, nejoblíbenější místo Františka Mrázka před rokem 1989 – postavy, která se z veksláka vypracovala na symbol českého podsvětí 90. let. Podle policejních odposlechů se tu setkával s vlivnými lidmi z obchodu i politiky, viz i úryvek z knihy Kmotr Mrázek:
Mrázek s nimi popojel do Ostrovní ulice. Všichni pak vešli do restaurace U Zlatého soudku. Tady to Mrázek znal. Scházel se tu se svými kumpány a domlouval kšefty se zlatem, elektronikou a valutami. Mrázek se tam pohyboval jako doma. Odešel do míst pro zaměstnance a bavil se tu s kuchařem… Proč se Mrázek tak důvěrně bavil v restauraci U Zlatého soudku právě s kuchařem? To je jednoduchý, Mrázek dodává do té hospody, stejně jako do dalších podniků Restaurací a jídelen, maso a uzeniny. Mrázkův otec měl v Dobrém Poli na Kolínsku masnu…Nešlo o žádný státní podnik, ale o takovou domácí provozovnu. Suroviny měli Mrázkové získávat z prodejny nuceného výseku Okresního veterinárního zařízení v Kouřimi. Střívka pro výrobu klobás jim pak dodával jeden spřízněný pracovník Masokombinátu Úvaly, kde pracovala i Mrázkova matka. Švagr Mrázka zase pracoval na veterině v Kolíně a osobně jim prý dodával uhynulá hospodářská zvířata. Mrázkové byli prostě důmyslní obchodníci. Mrázek už tehdy věděl, jak optimalizovat zisk, tedy jak neplatit státu velké daně. Byl to vlastně průkopník daňových úniků v Československu. Čisté zisky z chodu rozepisoval na další osoby. Fígl spočíval v tom, že když to takto udělal, podléhalo to nižšímu zdanění. Samostatnou kapitolou byly Mrázkovy kontakty.
Policie rozhodla o nasazení skryté kamery do restaurace do místnosti vedoucího. Z desítky odposlouchávaných lidí byli velmi zajímavý například Josef Hrouda (vysoce postavený důstojník kolínské policie, kryl Mrázkovi aktivity v Českém Brodu a okolí) nebo Jiří Solil (inspektor ministerstva kultury). 23. srpna 1989 tu měl Mrázek také zajímavou schůzku a docela se na ní vystrojil - měl na sobě světlé kalhoty a světlou košili s kravatou. K elegantně oblečenému muži ve světlé košili se choval velmi zdvořile. Policie pak zachytila, jak Mrázek ze svého vozu vyndaval šišku salámu. Tu pak předal svému opečovávanému konktatu. V té době policie ještě netušila, kdo šišku salámu přebírá. Záhadného muže označovala ve svých spisech jako "kontakt číslo 11". "Hned mi zjistěte, kdo je ta jedenáctka. To nebude jen tak někdo. Mrázek strká salámy jen tomu, koho hodně potřebuje." zaznělo na policii. Kdo to byl? Vladimír Ibl, člen nejužšího vedení ÚV KSČ. Hned druhý den tu proběhla ještě šílenější schůzka s člověkem, přezdívaným Generál, byl jím Luděk Somol, bývalý důstojník vojenské rozvědky. Kolem Mrázka se už v té době pohybovali i šedé eminence tajných služeb. Zprávu ze sledování si vyžádal i tehdejší nejvyšší představitel státu - generální tájemník ÚV KSČ Milouš Jakeš. Jenže to už se blížil 17. listopad, sametová revoluce, padl komunistický režim, skončilo vyšetřování a Mrázek mohl začít nový život. Život bez nálepky veksláka, ale život milionáře, zatím...
V roce 2025 tu najdete stylovou restauraci Bo District, která navazuje na živou atmosféru Ostrovní ulice – místa s dlouhou historií, sahající až do dob, kdy spojovala pražské ostrovy se srdcem Nového Města.
