Fotbalový stadion FK Drnovice

Drnovice - vesnický klub v poháru UEFA

Na začátku 80. let 20. století vstoupil podnikatel Jan Gottwald do malého fotbalového klubu v Drnovicích na Vyškovsku. Měl velký cíl – dostat vesnický tým ze své rodné vesnice do vyšších soutěží. A skutečně se mu podařilo to, co znělo jako fantazie: z obce s pouhými 2 200 obyvateli se stal ligový klub, který se dokonce podíval do poháru UEFA a hrál na stadionu s kapacitou 6 500 diváků - téměř třikrát větší než celá vesnice – naprostý unikát nejen v Česku, ale i v Evropě. Novináři tehdy psali, že Drnovice jsou „nejmenší obec v Evropě s klubem v nejvyšší soutěži“.

Za tímto neuvěřitelným úspěchem stál nejen fotbal, ale především peníze, vliv a kontakty. Gottwald měl pověst muže, který dokázal sehnat všechno – od sponzora po hráče. V zákulisí se pohyboval po boku Františka Mrázka, Radovana Krejčíře, Miroslava Provoda či Tomáše Pitra – postav, které formovaly české devadesátky po svém. S Mrázkem spolupracoval už před rokem 1989. Organizovali společné nákupy barevných televizorů ze zahraničí, vykupovali po republice starožitnosti a veterány, které pak tajně vyváželi do Rakouska a Německa – údajně pod ochranou pracovnice rakouské ambasády.

Z Drnovic do Setuzy

Po roce 1989 se Gottwald pustil do privatizací a díky obchodům i kontaktům s Mrázkem se dostal do struktur firem, které ovládaly Setuzu, významný potravinářský podnik. Na konci devadesátých let se stal předsedou jejího představenstva a získal pověst muže, který spojuje svět byznysu, politiky a fotbalu. Jeho pozice ale stála na vratkých základech – podle obžaloby připravil Setuzu o stovky milionů korun. A právě tady začal jeho pád.

Zázrak z Chemapolu

Klíčovým partnerem fotbalových Drnovic byla společnost Chemapol Group, tehdy jeden z největších českých podnikových konglomerátů. Chemapol Gottwaldovi „šel na ruku“ díky jeho kontaktům a schopnosti propojit regionální i pražské struktury. Partnerství mělo pro firmu reklamní efekt i zákulisní výhody – a z malé vesnice udělalo centrum českého fotbalu. Právě díky Chemapolu mohl Gottwald vybudovat jeden z nejmodernějších stadionů v zemi. V letech 1992–1993 nechal postavit zcela nový stánek s kapacitou přes 6 600 diváků – tedy třikrát víc, než kolik měla celá vesnice obyvatel. Stadion s vyhřívaným trávníkem, VIP zónou a elektronickou tabulí stál tehdy kolem 70 milionů korun a stal se symbolem neuvěřitelného „vesnického zázraku“.

Pád vesnického zázraku

Po krachu Chemapolu se drnovický rozpočet zhroutil. Krátce poté byl Gottwald zadržen policií a klub přišel o jádro týmu – devět hráčů odešlo do Příbrami Jaroslava Starky, další z vlivných postav polosvěta. Bez peněz a bez hráčů Drnovice z ligy propadly, sice se na čas vrátily, ale nakonec zanikly.

Útěk, vazba a konec kariéry

Když se rozjela kauza Setuzy, Gottwald se skrýval několik měsíců, mimo jiné u Františka Mrázka. Nakonec se sám přihlásil policii.
Hrozilo mu až 12 let vězení, ale soud mu nakonec prokázal jen porušení povinností při správě cizího majetku – vyvázl s pokutou tři miliony korun. Krach sponzorů a podepsané směnky ho však zruinovaly. Chemapol po něm vymáhal dalších 130 milionů korun.

Epilog

Jan Gottwald byl muž, který proměnil vesnici ve fotbalový fenomén – ale jeho ambice a propojení s nejvlivnějšími muži devadesátek ho nakonec zničily. Z Drnovic, kdysi symbolu zázraku, zbyl jen tichý velko stadion a vzpomínka na dobu, kdy se zdálo, že všechno je možné – pokud máte správné známé.