Knížecí hájenka Pustina

Stavba připomínající zámeček byla postavena na začáktu 19. století v klasicistním stylu. Byla součástí osady se sklárnou jménem Pustina, která odjakživa patřila ke Kundratickému panství. Za první republiky sem k Františku Haškovi, majiteli zdejšího panství, významnému bankéři, kterého později popravili nacisté, jezdil i prezident Beneš a říkalo se, že se tu utvářela Československá politika.

Po druhé světové válce začala osada pustnout.

Nejslavnějším obyvatelem knížecí hájovny byl od roku 1964 až do r. 1993 šumavský lékař Zdeněk Kostrouch. Díky svým konexím objekt zachránil před demolicí, i když ležel na území vojenského újezdu Dobrá Voda. Do již tehdy zchátralé hájovny se nastěhoval s tehdejší manželkou. Kostrouch zřídil na Pustině hospodářství, zařídil knihovnu, jeden z pokojů vybavil starožitným nábytkem. Protože doprava do ordinace v Hartmanicích byla hlavně v zimě velmi problematická, vlastnil doktor Kostrouch koně, které používal i k dopravě za pacienty. Koně používali i jeho synové. Lékaře později jeho manželka opustila a v hájovně začal žít se svojí zdravotní sestřičkou. Tu později vystřídala ještě další partnerka. Zdeněk Kostrouch zemřel v roce 1993 ve věku 71 let a je pohřben na malém hřbitově v Kašperských Horách. Dům dále chátral a pustnul, hospodařila tam velmi svérázná poslední partnerka šumavského doktora, která svým přístupem místu zasadila poslední ránu.

Když potom hájovnu s okolním panstvím a zámek v Hartmanicích získala v restituci zpět Eliška Hašková – Coolidge, jednalo se už o totální ruinu. Ze začátku se snažila místo, pro její rodinu velice posvátné, kde její dědeček a tatínek rádi trávili volný čas, zachránit, ale místo je odlehlé a hlavně v zimě se objekt opakovaně stával terčem vandalů. Pár desítek metrů od hájovny je tradiční šumavské umrlčí prkno ozdobené květinami, věnované legendárnímu doktoru Kostrouchovi. Alespoň o toto místo někdo s láskou pečuje.