Na Zednické

Ve zdejším objektu se na konci 19. století nacházela nebezpečná špelunka, která bývala „pobočkou“ blízkého lupičského doupěte, jež se etablovalo v pivovaře „U Reismanů“ v Haštalské ulici. I sám spisovatel E.E. Kisch měl z tohoto doupěte respekt. Ve své knize „Zapovězené lokály“ jej popisuje takto: „Vcházíme a usedáme. Všichni hosté obracejí se zrovna na nás a tak bez okolků a neomaleně, že nám běží mráz po zádech. Obrovský chlapík, dle zevnějšku býval řezníkem, než rozhodl se své síly užívati jinak, sedí zrovna na židli, kterou jsme si vybrali. Otočil se o 180 stupňů a civí nám z tak bezprostřední blízkosti do tváře, že cítím zatraceně hnilobný zápach jeho „slavíka“. Ale nereagujeme na tuto fixáž a rozhlížíme se po restauračním lokále. Kolem kulečníkového sukna, historicky pozoruhodného, jsou stoly se špinavými ubrusy, jejich šeď hodí se výborně k rukám stolníků. Nemyslíme, že tyto ubrusy někdy bývaly bílé. Kopuleté holky, kolovrátkáře, pastýře obsluhuje jediná hřmotná číšnice. V uších má zlaté kruhy, tak velké, že cirkusový jezdec mohl by pohodlně proskočiti. Na stěně visí německý plakát. Je to plakát – vratislavské sté výroční slavnosti německé probuzení. Shledáváme, že zde plní skvěle svůj reklamní účel. Kolik denních hostů z hospody Na Zednické odskočí si asi do Vratislavi podívat se na slavnostní hru Gerharda Hauptmanna! Ale prodléváme příliš dlouho v místnosti restaurační a zapomínáme zcela, že je zde také oblíbený taneční sál. Ještě rychle rozvážíme, zdali jsme nenechali nic cenného v zimníku, visícím na věšáku a kráčíme krátkou chodbou. Vpravo od chodby jsou dva záchody, kde je tma jako v pytli, vlevo je pažení pro výčepníka, je polepené průsvitným papírem, aby nebylo dovnitř vidět…Páni v tanečním sále nenosí kravaty, pouze chránítka límců. Chránítka jsou koketně sešpendlena bezpečnostním špendlíkem. Dva stařičtí houslisté a čtyři trubači vyhrávají na podiu k tanci. Začazený strop sálu je nízký a klenutý, a když tanečníci občas naklánějí těla ku předu, zdá se, jakoby dělali to proto, aby nenarazili hlavou na klenbu.“ [1]