Bochnerův palác (Vlněna)
Do roku 1945
V roce 1828 založil Johann Bochner na zdejších pozemcích soukenickou továrnu. Novorenesanční Bochnerův palác zde vznikl v roce 1867 jako reprezentativní správní budova textilky, která sloužila jako sídlo ředitelství výroby a symbol prosperity podniku.
S výrazným rozšířením podniku jsou potom spjati jeho synové Theodor a Edmund, který byl roku 1885 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem ze Stražiska, podle svého zámku nedaleko Konice na Prostějovsku. Po Edmundově smrti v roce 1903 továrnu koupil Josef Stiassni a po němž ji převzali jeho synové Ernst a Alfred se společníkem Paulem Neumarkem.
Za druhé světové války byl areál těžce poškozen a v roce 1945 zničen zhruba ze 70 %.
1945–1989
Po válce byl provoz postupně obnoven a v roce 1946 došlo ke znárodnění firem Neumark a Stiassny. Ty byly začleněny do Moravskoslezských vlnařských závodů a od roku 1949 fungovaly jako národní podnik LANUS, později přejmenovaný na Vlněnu. Areál se stal jedním z hlavních center výroby vlněných tkanin v Československu, přestože jeho stavební podoba se postupně přizpůsobovala utilitárním potřebám průmyslu. Bochnerův palác si i v tomto období zachoval roli administrativního centra areálu a zůstal jednou z mála architektonicky hodnotných staveb v jinak silně industrializovaném prostředí.
Po roce 1989
Výroba ve Vlněně skončila v roce 1996 a areál začal postupně chátrat. Po roce 2013 se stal dočasným kulturním prostorem, než byl připraven k zásadní proměně.
Společnost CTP Invest, vlastník areálu, strhla budovy továrny a v letech 2016–2022 na místě začala stavbu moderního kancelářského areálu. Investor do vybudování areálu vloží zhruba 4.1 miliardy korun. Demolici se vyhnul Bochnerův palác, CTP se rozhodlo tuto novorenesanční budovu zachovat a za zhruba 60 milionů korun zrekonstruovat do původní podoby i přesto, že se na ni nevztahuje památková ochrana. Od té doby je integrální součástí nového areálu Vlněna a představuje důležitou hmotnou paměť místa, kde se průmyslová historie Brna setkává se současnou architekturou a novými funkcemi města.
Rodina Stiassni