U Zlatého tygra

Samotný motiv zlatého lva nad dveřmi je tu už od roku 1702 a opakuje se i v silných barevných sklech oken a vstupních dveřích. Pivnice zde byla vedena už v první polovině 19. století, jak dokládá výkaz takzvané domovní pochozí komise z roku 1816, pak zde byla i kavárna U Zlatého tygra, štamgastem kavárny byl například Josef Kajetán Tyl, za nímž přicházel Karel Hynek Mácha, redaktor Václav Filípek, nebo Karel Sabina. Poté se tu ale zase uchytil zlatý mok, pivo se uchovává v hlubokých sklepích a točilo se do černých kameninových mázů. Na počátku 20.století zde pak jako číšník pracoval otec spisovatele Gézy Včeličky, jehož rodina tu i nějaký čas bydlela a sám Géza Včelička na to vzpomíná v knize Pražské tajemství.

Nejslavnějším štamgastem pivnice se ale stal Bohumil Hrabal, který nejčastěji pobýval u stolu vzadu, před vchodem do pivnice. Měl zde i sídlo prestižní Klub inteligence Zlatá Praha, jehož doživotním prezidentem byl právě Hrabal. S ním je tu samozřejmě spojeno mnoho historek, například ta od jeho kamaráda Tomáše Mazala, kdy prý byla společnost u Hrabalova stolu posilněna domácí slivovicí, v jedné chvíli se Hrabal urazil a odešel ke stolku u záchodů. Po předchozím hostu tu zůstal podšálek od kávy a tu najednou začali cizí lidé Hrabalovi házet mince na talířek v domnění, že je to děda toaletář. Hrabal na svém místě chvilku setrval a přijal tuto novou roli, po hodině se vrátil ke stolu se slovy: „Vy volové, zatímco tady krcháte a řvete smích, já jsem si alespoň vydělal nějaké peníze…“