U Zlatého tygra
Samotný motiv zlatého lva nad dveřmi je tu už od roku 1702 a opakuje se i v silných barevných sklech oken a vstupních dveřích.
Od roku 1734 zde žil Michael Kriner (Kriner) z Mittenwaldu (1714-1760), který přišel do Prahy ve svých 21 letech. S manželkou Josefou se mu zde narodilo nejméně 7 dětí, které byly křtěny v kostele sv. Jiljí, většina ale zemřela. Za svým bratrem Michaelem tu pak z Bavorska přišel Aegyd Jiljí Kriner (1713–1778), stalo se tak po sňatku s Gertrudis Schottl, se kterou se oženil 26.8.1743. Aegyd roku 1744 založil v nedalekém domě U Železných dveří v Michalské ulici později velmi úspěšný podnik specializovaný na semena nejrůznějšího druhu. Dochovaný legitimační list pražského kupeckého cechu z téhož roku potvrzuje vznik této živnosti a řadí firmu Jiljí Kriner a synové mezi nejstarší doložené české semenářské podniky, který fungoval ještě do poloviny 20. století. Více ve výzvě zde na webu jménem "Kehrnové, Krinerové a Bauerové", která pěkně ukazuje život v centru Prahy v 18. a 19. století.
Pivnice zde byla vedena už v první polovině 19. století, jak dokládá výkaz takzvané domovní pochozí komise z roku 1816, pak zde byla i kavárna U Zlatého tygra, štamgastem kavárny byl například Josef Kajetán Tyl, za nímž přicházel Karel Hynek Mácha, redaktor Václav Filípek, nebo Karel Sabina. Poté se tu ale zase uchytil zlatý mok, pivo se uchovává v hlubokých sklepích a točilo se do černých kameninových mázů. Na počátku 20.století zde pak jako číšník pracoval otec spisovatele Gézy Včeličky, jehož rodina tu i nějaký čas bydlela a sám Géza Včelička na to vzpomíná v knize Pražské tajemství.
Nejslavnějším štamgastem pivnice se ale stal Bohumil Hrabal, který nejčastěji pobýval u stolu vzadu, před vchodem do pivnice. Měl zde i sídlo prestižní Klub inteligence Zlatá Praha, jehož doživotním prezidentem byl právě Hrabal. S ním je tu samozřejmě spojeno mnoho historek, například ta od jeho kamaráda Tomáše Mazala, kdy prý byla společnost u Hrabalova stolu posilněna domácí slivovicí, v jedné chvíli se Hrabal urazil a odešel ke stolku u záchodů. Po předchozím hostu tu zůstal podšálek od kávy a tu najednou začali cizí lidé Hrabalovi házet mince na talířek v domnění, že je to děda toaletář. Hrabal na svém místě chvilku setrval a přijal tuto novou roli, po hodině se vrátil ke stolu se slovy: „Vy volové, zatímco tady krcháte a řvete smích, já jsem si alespoň vydělal nějaké peníze…“
