Klášter Želiv

Na soutok řek Želivky a Trnavy pozval v roce 1139 kníže Soběslav I. z rodu Přemyslovců benediktiny ze Sázavského kláštera. Ovšem dlouho se zde nezdrželi. Jindřich Zdík byl dvakrát na pouti ve Svaté zemi a při druhé návštěvě potkal premonstráty, které pozval do českých zemí. Nejdřív založil mužský klášter na Strahově (1143) a ženský klášter v Doksanech (1143/1144), ihned poté povolal do želivského kláštera premonstráty, kteří dorazili, od dnešních německo-holandských hranic, z kláštera ve Steinfeldu v čele s bratrem Godšalkem. Benediktini se vrátili zpět na Sázavu a premonstráti se od začátku pustili do úspěšné evangelizace. Klášter prožil několik pohnutých dob a je zázrakem, že po několika požárech během husitských válek, po vyplenění husity a konfiskaci klášterních budov králem Jiřím z Poděbrad se mu po přibližně dvou stoletích povedlo znovu obnovit vnitřní život. K tomu zajisté pomohl strahovský opat Questenberk, který v první polovině 17. stol. odkoupil zkonfiskovaný majetek kláštera od Trčků z Lípy. V letech 1713–1720 byl přestavěn podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichela ve stylu barokní gotiky. Premonstráti odhodlaně čelili také reformám císaře Josefa II. a uhájili svou existenci také během složitých dějin 20. století.

Během druhé světové války klášter násilně zabrali nacisté, některé bratry odvedli do koncentračního tábora a v okupované části sídlila Luftwaffe nebo zde nacisté ukrývali do bezpečí své děti. Po válce během Akce K (Akce Kláštery) proměnili komunisté klášter v internační tábor pro kněze a řeholníky. Spolu se slovenským klášterem v Podolínci patřil k nejpřísnějším vězením pro významné duchovní, mezi nimiž věznili také kardinála Tomáška, nebo arcibiskupa Otčenáška. Od roku 1956 až do roku 1991 se klášter proměnil v psychiatrickou nemocnici a budovy silně zchátraly.

Roku 1990 byl klášter obnoven a v následujících letech důkladně opraven. V roce 2011 zde byl obětem komunistického režimu odhalen památník. Vězněné duchovní připomíná jedna stěna v ambitech kláštera, na které jsou ručně napsaná jména všech kněží a řeholníků, kteří zde nuceně pobývali. Součástí místní expozice je i tzv. Okurková monstrance, kterou věznění kněží potají vyrobili ze skleněného dna lahve a z plechovek od okurek. V objektu kláštera sídlí hostel a klášterní pivovar.