Vila Balling
Pro skladatele populárních písní a ředitele Ochranného sdružení autorského navrhuje v roce 1933 dům architektka Hana Kučerová-Záveská. V domě lze nalézt skládací okna (jako harmonika) a jídelní výtah. Jde o první ze dvou rodinných domů architektky Hany Kučerové - Záveské. Konstrukce je provedena ze železobetonového skeletu s výplní tvárnicemi Petráš (o tloušťce 30 cm). Stropy jsou betonové z tehdy vyráběných tvárnic Simplex. příčky jsou z hodonínských dutých cihel, omítky štukové. Kovová okna systému Kraus.
Stavitelem jsou bratři Václav a František Kavalírové. První ze dvou rodinných domů architektky Hany Kučerové - Záveské v osadě Baba představuje její názor na individuální obydlí firmy s dětmi ze střední společenské vrstvy. Konstrukce je provedena ze železobetonového skeletu s výplní tvárnicemi Petráš (o tloušťce 30 cm). Stropy jsou betonové z tehdy vyráběných tvárnic Simplex, příčky jsou z hodonínských dutých cihel, omítky štukové. Kovová okna systému Kraus, překližková okna sou provedena do kovových zárubní. Podlahy jsou z gumy. Půdorys přízemí přehledně dělí základní funkce: obytný prostor je orientovaný do zahrady a je organizován do tří funkcí - pracovna, obytný pokoj a jídelní kout, spojený prosklenou stěnou s terasou a schodištěm do zahrady. Ložnicové patro je vybaveno bohatě dimenzovaným šatnovým zázemím a nárožní zimní zahradou k jihozápadu. Střechy je zařízena jako sluneční terasa. Původní plán byl při realizaci mírně redukován a zmenšen, například navržené vřetenové schodiště do zahrady bylo nahrazeno jednoramenným schodištěm podél průčelí.
Stavebník a majitel domu Karel Balling (1889 - 1972) se narodil 17 prosince 1889 v Rakovníku. Po dokončení reálky v Mladé Boleslavi vystudoval v letech 1907 - 1911 chemii na technice v Praze. Už od mládí se u něj však projevoval velký talent a láska k hudbě. Nejdříve se stal žákem J.C. Sychry a poté svá kompoziční studia dokončil u profesora Jaroslava Křičky. Od roku 1911 Karel Balling patřil k hlavním členům legendárního sdružení Červená sedma. Působil zde po boku Jiřího Červeného a Eduarda Basse jako skladatel, pianista a dirigent až do roku 1920, kdy kabaret zanikl. Ve dvacátých letech skládal Balling scénickou hudbu pro Vinohradské divadlo a napsal velké množství šansonů a populárních tanečních skladeb pro kabarety v Lucerně a Rokoku. Od roku 1922 se významně podílel na organizaci českého hudebního života a zastával pozici vrchního ředitele v Ochranném sdružení autorském. V letech 1929 - 31 přednášel hospodářské využití těchto práv na Pražské konzervatoři. V roce 1920 vydal knihu povídek Pohádky o maličké, zároveň sestavil a napsal první české příručky Škola hry na banjo a ukulele.
