Vila Viléma Goppolda z Lobsdorfu
Tato letní vila vznikla v eklektickém stylu a je spojena s mimořádnou osobností českého sportu a vlasteneckého života. Jejím majitelem byl Vilém Goppold z Lobsdorfu, významný šermíř, sokol a jeden z průkopníků českého olympijského sportu.
V roce 1908 se zúčastnil první samostatné české výpravy na olympijských hrách v Londýně. Získal zde dvě bronzové medaile – v soutěži družstev i v individuálním závodě v šermu šavlí. V kvalifikaci přitom zvítězil ve čtrnácti zápasech a nepoznal jedinou porážku. O čtyři roky později se představil také na olympijských hrách ve Stockholmu, kde byl nejstarším členem české výpravy. K čtvrtému místu družstva tehdy přispěli i jeho synové Karel a Vilém.
Přestože byl Vilém Goppold z Lobsdorfu uznávaným sportovcem a českým vlastencem, závěr jeho života i osudy jeho rodiny byly smutné. Zemřel v roce 1943 v chudobě a zapomnění v Masarykových domovech v Praze-Krči. Těžce nesl také skutečnost, že jeho syn Vilém, ač za války jako advokát pomáhal českým občanům, se úřadům přihlásil jako Němec. Druhý syn Karel tragicky ukončil svůj život sebevraždou v roce 1956. Příběh této rodiny tak připomíná nejen sportovní úspěchy a vlastenectví, ale i složité a často bolestné osudy českých rodin ve 20. století.
Po roce 1989
Po roce 1989 vilu vlastnila paní, jejíž partner podnikal ve stavebnictví a betonářství. Právě díky jeho zkušenostem byla vila neobvykle pečlivě odizolována proti vlhkosti, a to včetně oplocení.
Samotná vila však v této době nezažívala právě šťastné období. Byla pronajímána a jejími nájemníky se staly i poněkud kontroverzní skupiny. Jednou z nich byla společnost, která měla oficiálně působit jako modelingová agentura. Podle místních se však v domě natáčely pornografické filmy. Obchodní partneři stojící za agenturou se později dostali do sporu, který vyvrcholil střelbou – jeden z nich v domě druhého zastřelil.
Později vilu obývala další skupina, která využila rozsáhlá sklepní zákoutí vzniklá ještě v době původní židovské stavby k pěstování konopí. Když dům nakonec opustili a majitelce dorazilo vyúčtování za spotřebovanou elektřinu, rozhodla se vilu prodat.
Novým majitelem se stal muž, který již tehdy vlastnil sousední Víškovu vilu. K jejímu nákupu ho přesvědčili lidé z okolí s tím, že by bylo dobré dům opravit a ukončit tak jeho neblahou éru. To také udělal.
Na tehdejší dobu přitom vzpomínal s jistou dávkou nadhledu. Ze svého sousedního domu například pozoroval spoře oděné slečny, které se vystavovaly na balkoně vily.
Místo, kde byl jeden z nájemníků zastřelen, nechal nový majitel později pietně očistit a požehnat prostřednictvím zástupce církve. Tím jako by symbolicky uzavřel jednu z nejpodivnějších kapitol historie domu.
