Zámek Lednice

Do roku 1945

První písemná zmínka o Lednici pochází z roku 1222, kdy zde pravděpodobně stála gotická vodní tvrz. Roku 1249 ji král Václav I. propůjčil rakouskému šlechtici Sigfriedu Sirotkovi. Zásadní zlom nastal v roce 1322, kdy panství získal rod Liechtensteinů, který z Lednice postupně vytvořil jedno ze svých hlavních sídel. Původní tvrz byla v 16. století nahrazena renesančním zámkem, na konci 17. století pak velkolepou barokní rezidencí podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Současnou podobu získal zámek při rozsáhlé novogotické přestavbě v letech 1846–1858, kterou nechal provést kníže Alois II. z Liechtensteina. Lednice se tehdy proměnila v reprezentační letní sídlo určené pro setkávání evropské šlechty.

Po roce 1945

Po skončení druhé světové války přešel zámek v roce 1945 do majetku československého státu a stal se významnou kulturní památkou zpřístupněnou veřejnosti. Postupně byl restaurován a spravován státní památkovou péčí. Společně s rozsáhlým krajinářským parkem o rozloze téměř 200 hektarů, jehož součástí jsou například palmový skleník, minaret, Janův hrad, římský akvadukt či čínský pavilon, patří k nejvýznamnějším památkovým areálům v České republice.

Po roce 1989

Po sametové revoluci pokračovala rozsáhlá obnova zámku i celého Lednicko-valtického areálu. Významným milníkem se stal rok 1996, kdy byl celý areál zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO díky mimořádnému propojení architektury, krajinářského umění a člověkem formované přírody. Dnes je Státní zámek Lednice spravován Národní památkový ústav a patří k nejnavštěvovanějším památkám v České republice. Nabízí několik prohlídkových okruhů představujících reprezentační sály i soukromé apartmány rodu Liechtensteinů a je jedním z hlavních symbolů Lednicko-valtického areálu.