Vila Maurice Pellého (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 3.12.2017

Vila Maurice Pellého

Stručné info

Vilu si postavili v letech 1882–83 manželé František a Johanna Verichovi (psáno také Werichovi) podle plánů, které se do dnešní doby nedochovaly.

Dům proslul v souvislosti s pozdějším majitelem Mauricem Césarem Josephem Pellém (1863–1924), francouzským generálem a náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci (1919–1920), který si vilu koupil v roce 1923. Generál Pellé do svého letního sídla zval významné osobnosti tehdejšího politického a kulturního života (Tomáše G. Masaryka, Jana Masaryka a další). Ve vile často pobývala také známá malířka Zdenka Braunerová, spřízněná s manželkou generála Pellé Jarmilou, rozenou Braunerovou, dcerou pražského advokáta Vladimíra Braunera. V exteriéru na čelní stěně přízemní verandy a v interiéru přízemní haly s krbem zanechala malby s lidovými slováckými motivy, které představují jediné nástěnné malby v jejím díle. V roce 1922 se manželům narodila dcera Maryška Pellé, která byla později rovněž majitelkou vily. Ve vile nicméně rodina strávila pouze jediný rok, a to 1923, jinak pobývala v Turecku. V září roku 1923 navštívil ve vile generála Pellého prezident T. G. Masaryk. V roce 1924 generál Pellé zemřel.

Po roce 1948, přestože majitelka žila ve Francii, vila nebyla vyvlastněna. Podobně jako v případě mnohých jiných zdejších vil podléhala „národní správě“. V roce 1990 zde tedy neproběhla restituce, ale pouze oznámení obce o vlastnictví a předání správy majiteli.

V roce 1968 byl ve vile proveden na žádost tehdejšího Místního národního výboru v Dobřichovicích odborný soupis pozůstalosti generála Pellé. Grafická sbírka značné umělecké hodnoty se čtyřmi originály Rembrandta van Rijna, která zůstala v osobním vlastnictví rodiny Pellé, byla deponována v Národní galerii. Vyznamenání a militaria tehdy byla převezena do Vojenského muzea v Praze. Mimořádnou kulturně historickou hodnotu má mimo jiné i korespondence Zdenky Braunerové a rodiny Pellé, uložená v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově. V soupisu, uloženém ve stavebním archivu Městského úřadu Dobřichovice, se uvádějí také některé kusy nábytku malované Zdenkou Braunerovou.

Vila si udržela autentický charakter, a to i díky dochování většiny interiérových prvků. Architektonické i kulturně historické hodnoty vily ctí majitelka v roce 2016 Marie Madeleine Zdenka Sandiford-Pellé, která nechala nástěnné malby Zdenky Braunerové zrestaurovat. Na základě jejího podnětu byla vila s příslušnými pozemky prohlášena v roce 1997 Ministerstvem kultury České republiky za kulturní památku.

Ve stejném roce 2016 nicméně rodina Pellé vilu prodala.

🏛️ Kulturní památka 🏆 Výzvy
Adresa
Krajníkova 105, 252 29 Dobřichovice
Kulturní památka
49525/2-4360
Rok stavby
1882
Galerie
Vila Maurice Pellého (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 3.12.2017
Vila Maurice Pellého (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 3.12.2017
✅ Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu.

Subjekty

Dům nemá přiřazeny žádné subjekty.

Časová osa

2016
Vila si udržela autentický charakter, a to i díky dochování většiny interiérových prvků. Architektonické i kulturně historické hodnoty vily ctí majitelka v roce 2016 Marie Madeleine Zdenka Sandiford-Pellé, která nechala nástěnné malby Zdenky Braunerové zrestaurovat. Na základě jejího podnětu byla vila s příslušnými pozemky prohlášena v roce 1997 Ministerstvem kultury České republiky za kulturní památku. [3] Ve stejném roce 2016 nicméně rodina Pellé vilu prodala.
1990
Rodině byla stavba vrácena až v 90. letech 20. století v rámci restitucí. Maryška Pellé pak nechala vilu zrekonstruovat, po její smrti v roce 2014 byla nicméně vila prodána. [1] [2]
1968
V roce 1968 byl ve vile proveden na žádost tehdejšího Místního národního výboru v Dobřichovicích odborný soupis pozůstalosti generála Pellé. Grafická sbírka značné umělecké hodnoty se čtyřmi originály Rembrandta van Rijna, která zůstala v osobním vlastnictví rodiny Pellé, byla deponována v Národní galerii. Vyznamenání a militaria tehdy byla převezena do Vojenského muzea v Praze. Mimořádnou kulturně historickou hodnotu má mimo jiné i korespondence Zdenky Braunerové a rodiny Pellé, uložená v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově. V soupisu, uloženém ve stavebním archivu Městského úřadu Dobřichovice, se uvádějí také některé kusy nábytku malované Zdenkou Braunerovou. [3]
1950
Po roce 1948, přestože majitelka žila ve Francii, vila nebyla vyvlastněna. Podobně jako v případě mnohých jiných zdejších vil podléhala „národní správě“. V roce 1990 zde tedy neproběhla restituce, ale pouze oznámení obce o vlastnictví a předání správy majiteli. [1] [3] [2]
1923
Dům proslul v souvislosti s pozdějším majitelem Mauricem Césarem Josephem Pellém (1863–1924), francouzským generálem a náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci (1919–1920), který si vilu koupil v roce 1923. Generál Pellé do svého letního sídla zval významné osobnosti tehdejšího politického a kulturního života (Tomáše G. Masaryka, Jana Masaryka a další). Ve vile často pobývala také známá malířka Zdenka Braunerová, spřízněná s manželkou generála Pellé Jarmilou, rozenou Braunerovou, dcerou pražského advokáta Vladimíra Braunera. V exteriéru na čelní stěně přízemní verandy a v interiéru přízemní haly s krbem zanechala malby s lidovými slováckými motivy, které představují jediné nástěnné malby v jejím díle. [3]
1921
Vilu pojatou v klasicistním duchu poté v roce 1921 koupil francouzský generál a náčelník československého Hlavního štábu branné moci v letech 1919 až 1921 Maurice Pellé (1863 - 1924) se svou českou manželkou Jarmilou. Ta byla neteří malířky Zdenky Braunerová, která v domě zhotovila nástěnnou malbu s lidovými slováckými motivy. V roce 1922 se manželům narodila dcera Maryška Pellé, která byla později rovněž majitelkou vily. Ve vile nicméně rodina strávila pouze jediný rok, a to 1923, jinak pobývala v Turecku. V září roku 1923 navštívil ve vile generála Pellého prezident T. G. Masaryk. V roce 1924 generál Pellé zemřel. [1] [2]
1882
Vila byla postavena letech 1882–83 pro manžele Verichovy. [1] [2]

Literatura

Pavel Švec. Vilové čtvrti Prahy a okolí, 2026, ISBN: 978-80-7475-584-2,str. 119 [1]
Vladimír Czumalo, Šárka Koukalová. Letní rezidence Pražanů. Dobřichovice a vilová architektura 19. a 20. století, 2016, ISBN: 978-80-86516-82-0,str. 136 [3]

Články

O domu nejsou k dispozici žádné články.

Externí galerie

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Facebook

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

Další odkazy

cs.wikipedia.org [2]

Návštěvy

Historie návštěv domů je k dispozici přihlášeným uživatelům.