Stivínka

Nachází se zde zahrada, spíše lesopark anglického charakteru, se zajímavou historií. Tato zahrada je známá pod jménem Stivínka. Proč Stivínka? Babička známého herce Jiřího Stivína, paní Marie Stivínová, zde ve 30. letech našla útočiště pro svou největší zálibu a vášeň, pěstování rostlin, a to především alpínek.

Marie Stivínová, rozená Křížová (1886–1960), patřila k průkopnicím pěstování skalniček v Československu. Přestože neměla přírodovědecké vzdělání, díky svým znalostem botaniky si získala uznání předních odborníků své doby. Ovládala několik jazyků, četla světovou literaturu v originále a mezi její přátele patřili významní vědci, spisovatelé i umělci. Narodila se v rodině berounských mlynářů. Před rokem 1910 se provdala za architekta a stavitele Karla Stivína, se kterým měla tři děti. V roce 1914, po smrti manžela, se vrátila do rodného mlýna, kde přečkala první světovou válku. 

Po první světové válce si na pražské Hanspaulce vybudovala zahradu plnou horských rostlin. Když jí přestala stačit, koupila na přelomu 20. a 30. let toto romantické údolí u Černolic s usedlostí, kde založila zahradnictví specializované na skalničky. Díky mimořádně rozmanitému terénu zde dokázala vytvořit přirozené podmínky pro stovky horských rostlin. Její zahradnictví navštěvovali milovníci přírody z celé republiky, včetně Karla a Josefa Čapkových nebo Vladislava Vančury. Marie Stivínová byla přesvědčena, že každá rostlina potřebuje své přirozené prostředí, a už ve 30. letech prosazovala myšlenku ochrany celých biotopů místo jednotlivých rostlin.

Se zahradnictvím je spojena i jedna zajímavost. Ve Všenorech stojí Všenorský mlýn, viz samostatná karta, který Marie Stivínová koupila poté, co si jeho majitelé opakovaně stěžovali na odběr vody ze Všenorského potoka využívané k zavlažování i černolického zahradnictví. Protože oba areály spojuje stejný vodní tok, rozhodla se situaci vyřešit odkoupením mlýna, který se stal součástí majetku rodiny již v roce 1939 a také se stal domovem herce Jiřího Stivína.

Po druhé světové válce se její zahradnictví stalo základem Geobotanické stanice Akademie věd, díky čemuž se podařilo unikátní sbírku zachránit před zánikem. Přesto bylo zahradnictví v roce 1960 znárodněno a Marie ve stejném roce umírá. Díky příznivému klimatu, zde Akademie zřídila "aklimatizační stanici" pro rostliny dovezené z ciziny. Vznikly tak zde úžasné sbírky dřevin. Skupiny tisů, jalovců, dřínů, vilínů, a nespočet dalších druhů a kultivarů dřevin i vzácných. Ze zahrady se stal dendrologický park.

V roce 2011 areál vlastnila paní Jitka Stivínová, bývalá manželka flétnisty Jiřího Stivína, která návštěvníky často ochotně provedla zahradou, uvařila jim čaj a ráda se podělila o své zahradnické zkušenosti. Zároveň uvítala každého, kdo byl ochoten přiložit ruku k dílu a pomoci s péčí o historickou zahradu. Areál tehdy sloužil také jako romantické místo pro komorní svatby a další společenské události.