Turnovská chata
Na pomezí Jizerských hor a Krkonoš, v kraji Járy Cimrmana, deště a mlhy vznikla Turnovská chata, která byla postavena v roce 1920 jako základna německého turistického spolku a nesla německé jméno Rossler baude. Za druhé světové války sloužila jako zotavovna pro děti z třetí říše. Po válce byla chata přejmenována na Turnovskou chatu. Od konce padesátých let sloužila chata jako zotavovna podniku Pražské pekárny. Pro veřejnost byla chata až do roku 1990 uzavřena.
Po revoluci se v chatě vystřídal dlouhý zástup majitelů a ještě delší zástup krátkodobých nájemníků. Chata v té době spíše chátrala.
K chatě vás v roce 2019 zavede zelená turistická značka klikatící se pod rozhlednou Štěpánka. Stoletý objekt stojí skoro na samotě. Než projdete kolem, aby vás po pár metrech znovu pohltil les, stojí za to se tady zastavit. Najdete tu klid, pohoštění a rozhodně se tu nebudete cítit sami. Od roku 2019 je chata domovem pro Karlu a Petra, jejich děti Andělku, Toničku a Štěpíka, psa a kočku. Karla a Petr se potkali v Afghánistánu a pak zjistili, že je baví hory, že na nich chtějí žít, v přírodě, jezdit na kole a na běžkách. Tak začali hledat místo, kde by se jim líbilo. Turnovskou chatu koupili v roce 2013. „Bylo to spontánní rozhodnutí, aniž bychom věděli, kolik kostlivců na nás vypadne,“ doplňuje Karla. Společný život v Libanonu, Kuvajtu a mnoho cest s rostoucími dětmi dvojici přinesl silný vztah k přírodě, smysl pro dobrodružství, ale i pohostinnost. Tu teď v chalupě nedaleko Příchovic a Kořenova vstřícně poskytují i svým hostům. Kousek odsud Karla strávila celé dětství. Hledali chalupu hodně vysoko, kde by byl v zimě opravdu sníh. Ale tohle byla náhoda. Hledali v Krkonoších, na Šumavě, jinde v Jizerkách. Samota a odloučenost, která tady je, zůstane napořád. Líbilo se jim, že jsou stranou. Člověk si vezme běžecké boty a vyběhne hned z chaty. Ta svoboda byla pro ně na začátku hodně důležitá. Někde v lese běhají děti… A je to úplně v pořádku. Zásadní je pro rodinu i ekologická odpovědnost a vztah k lidem, kteří na chatě pracují nebo jim pomáhají. Věděli, že to nemohou dělat sami. Nejtěžší bylo najít někoho, kdo jim pomůže. Lidi, kteří jsou v nejužším týmu, jsou tedy spíš přátelé než zaměstnanci. Na nich to stojí. Pro majitele je zásadní, aby se měli dobře.
Majitelé chatu začali svépomocí citlivě opravovat a zbavovat ji nánosů bakelitu, sololitu a zaprášených koberců. Chata tak hrdě zase slouží svému účelu – nabízí prosté, ale pohodlné ubytování přímo na hřebeni, tak aby bylo možné hned ráno naskočit na strojově upravovanou běžkařskou trasu a v létě vyrazit na výlet na kole. V roce 2020 nabízí chata k ubytování 48 lůžek v 16 pokojích, vedle toho se můžete občerstvit v prostorné restauraci. V chatě jsou k vidění díla místních nebo začínajících sochařů a malířů.
