Vila Aloise Bureše
Mezi nejstaršími stavbami Brunšova má své místo vila Aloise Bureše, situovaná na klínové parcele nad vilou Pellé v blízkosti lesa, jako součást souboru slohově obdobných vil ze stejné doby v této části vilové lokality (vila čp. 105, vila čp. 113). Postavil si ji pro sebe a svou rodinu před polovinou 80. let 19. století Alois Bureš (1849–1923), městský stavitel, stavební podnikatel a významná politická i kulturní osobnost spjatá s Královskými Vinohrady.
Již v 19 letech dostal u pražské firmy Šebek místo stavbyvedoucího při budování vinohradského železničního tunelu. V roce 1876 získal koncesi samostatného zednického mistra a o dva roky později složil stavitelskou zkoušku. Za čtyřicet let své stavitelské činnosti postavil na Vinohradech i jinde v Praze kolem osmdesáti domů, dvě třetiny z nich na vlastní účet. Jedním z nich, postavený pro vlastní potřebu, je nádherný dům zvaný Štikovna nacházející se na adrese Anglická 1219/27 (sídlila zde kavárna Hlavovka, později Komerční banka). V něm bydlel i slavný sochař Jan Štursa s manželkou Boženou Durasovou. Mezi léty 1904 až 1905 postavil se synem Otakarem Hotel Excelsior, nacházející se na adrese Bělehradská čp. 1350/19, nedaleko vinohradského železničního tunelu. Od počátku svého příchodu na Vinohrady se věnoval komunální politice. Působil v městské radě, ve většině stavebních komisí a jako inspektor staveb chrámu sv. Ludmily, Národního domu a Vinohradského divadla. Zastával funkci místopředsedy a později předsedy Záložny Vinohradské, která nejen darovala pozemek pro stavbu divadla a vykoupila pozemky pro zřízení Riegrových a Čechových sadů, ale svou finanční politikou zásadně ovlivnila vývoj samotného města Královských Vinohrad. Mnoho let vykonával funkci místostarosty a v letech 1911–1919 starosty, přičemž se zasloužil o stavbu pomníků Františku Ladislavovi Riegrovi a Svatopluku Čechovi. Politicky patřil ke staročechům a později ke straně České státoprávní demokracie. Z projektů vilových staveb Aloise Bureše stojí za pozornost především reprezentativní novorenesanční vila spisovatele a novináře Václava Vlčka čp. 22/165 v ulici Jana Masaryka v Praze-Vinohradech, postavená v roce 1882, tedy rok před zahájením stavby dobřichovické vily. Vila je spojena s Tomášem G. Masarykem, který zde bydlel v letech 1886–1889, a s narozením Jana Masaryka dne 14. 9. 1886. V roce 1898 obdržel rytířský kříž řádu Františka Josefa. Je pohřben na Vinohradském hřbitově.
Zřejmě na doporučení svých přátel se Alois Bureš rozhodl postavit vlastní letní vilu v Dobřichovicích. Jejím symetrickým klasicistním rozvrhem se přiklonil k dobovému antikismu, doplněnému o novorenesanční tvarosloví. Nejpůsobivější je zahradní podélné průčelí otočené k lesu, v ose s verandou vymezenou sloupy, ke které vede dvouramenné schodiště s kamennými stupni a zděným zábradlím. Hodnotu areálu zvyšuje dochovaný původní charakter oplocení s pilířovou bránou se zdobnými kovanými mřížovými vraty a postranními brankami s jednokřídlými vrátky. Stavební dokumentace, ve které se bohužel nedochoval původní návrh domu, uvádí jmenovitě rozvržení místností v interiéru – v prvním podlaží býval sklep, kuchyně a světnice a ve druhém podlaží pokoje.
Vilu v roce 1895 koupila rodina Maydlových, jejíž potomci ji vlastní i v roce 2016. Pobýval tu a později také zemřel prof. MUDr. Karel Maydl (1853–1903), profesor a přednosta chirurgické kliniky lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kterou pozvedl na světovou úroveň. Právem je považován za zakladatele moderní české chirurgické školy. Ve vzpomínkách prof. Dr. Aloise Niederleho je zaznamenáno, že Karel Maydl mu při jeho poslední návštěvě v Dobřichovicích nedlouho před smrtí sdělil: „to je jedna z nejšikovnějších věcí, které jsem kdy učinil, že jsem koupil tu vilu“. Jeho hrobku na Olšanských hřbitovech navrhl v roce 1904 prof. Jan Kotěra, jeden z nejvýznamnějších českých architektů první čtvrtiny 20. století.
V roce 1948 byla rodina nucena vilu vyklidit a předat nájemníkům. Maydlovým zůstaly pouze dvě místnosti v přízemí. Celkem se tu vystřídaly čtyři rodiny nájemníků. Rodina vilu rekonstruovala v roce 2005 s úpravou vnitřních prostor pro současné potřeby bydlení. Při rekonstrukci byla zasklena původně otevřená sala terrena pro zřízení zimní zahrady a dřevěná okna vyměněna za nepříliš vhodné plastové okenní rámy.
Symetrická vila Aloise Bureše patří mezi nejhodnotnější brunšovské vily, spjaté s počátečním rozvojem zdejší villegiatury, a nejúčinněji z nich nese dobově oblíbený odkaz ke Středomoří s jeho antickou a renesanční tradicí.
