Hlávkova vila
Dům si nechal v letech 1884–1885 postavit podle projektu neznámého architekta Josef Cicvárek, stavební podnikatel několika dalších vil na Brunšově. Podle údajů z pozemkových knih vilu prodal v roce 1887 Zdence Kheilové, která ji vlastnila do roku 1897. Josef Hradec se v kronice zmiňuje o tom, že vilu Josef Cicvárek prodal Napoleonovi Kheilovi, majiteli a profesorovi soukromé obchodní školy v Praze. Tato informace však nebyla doložena. S jistotou víme, že Karel Petr Kheil, otec Napoleona Manuela Kheila a majitel kupeckého učiliště v Praze, vlastnil sousední pozemky 768/1 a 768/2 a v roce 1885 zde zamýšlel vystavět letní dům a zahradnický domek (ve stavebním archivu je uložen pouze návrh zahradnického domku podle projektu pražského stavitele Františka Hulána). Pojmenování Hlávkova vila souvisí s pozdějšími vlastníky Matyášem a Emilií Hlávkovými, kteří ji koupili v roce 1925 od majitele pivovaru u Rozvařilů na Poříčí. Majitelem pivovaru U Rozvařilů byl minimálně od roku 1898 Josef Zítka, také první ředitel pivovaru Braník a dlouholetý předseda společenství sládků. Pivovar U Rozvařilů ukončil provoz v roce 1922, hospoda pak až zbořením domu v roce 1936.
Současná podoba vily pochází z přestavby pro Hanu Bělskou v roce 1907, ze které se nedochovala plánová dokumentace. Historické pohlednice dokládají, že exteriér stavby býval dekorován nástěnnou malbou s figurálními i ornamentálními motivy. Věžička, významná součást domu, zanikla v důsledku havarijního stavu při generální opravě střechy v roce 1967. Nejvýstavněji působí severní průčelí otočené k železnici, výrazně hmotově členěné, s kombinací zděných ploch a dřevěné hrázděné konstrukce s vyřezávanými prvky a detaily.
Reprezentativně pojatá vila čp. 107 patří spolu s vilou čp. 161 k výrazným ukázkám pozdního eklektismu, s detaily lidové a secesní architektury. V interiéru se dochovala vedle původního rozvržení místností i řada cenných uměleckořemeslných prvků (soubor dveří se zdobnými zárubněmi, leptaným sklem, vyřezávanými detaily i původním kováním, historizující nadokenní konzoly s reliéfem dívčí busty a stylizovaných květin). Přízemní honosnou halu s proskleným vstupem do zahrady završuje strop s vyřezávaným zakončením trámů. Odkazy k lidové architektuře jsou patrné také ve vnitřním zařízení, ze kterého se dochovaly dvě skříně a dvě postele s barevnými květinovými motivy a nástavci s volutovými křídly a čučky.
Blízkost železnice, v 80. letech 19. století vnímané jako fascinující podívaná, se promítla i do zahradních zákoutí ohraničených zelení. V zahradě s ozdobným severním ohrazením zůstaly dodnes patrné dvě plochy k posezení s výhledem na trať. Mezi brunšovskými zahradami představuje ukázku zčásti dochované secesně pojaté zahrady se zvýšeným parterem, s okružní cestou a cennými vzrostlými stromy. Vilu se zahradou majitelé i v roce 2026 ctí a udržují z velké části v původním stavu.
