Nádraží Dobřichovice

Česká západní dráha z Prahy-Smíchova přes Plzeň do bavorského Furth im Wald, se kterou souvisel pozdější rozvoj zdejší vilové lokality, začala vznikat od konce 50. let 19. století (roku 1861 byl zprovozněn první úsek od bavorských hranic do Plzně). Železnice měla původně vést po levém břehu Berounky, ale pro odpor majitelů polí, především faráře a administrátora křižovnického velkostatku, který prováděl správu nad panskými poli určenými pro budování železnice, se nakonec rozhodlo o přeložení dráhy na pravý břeh řeky. Jako výpravní budova původně sloužil dodnes stojící domek čp. 100, později využívaný pro obydlí železničních zřízenců. Jednokolejná železnice s provozem čtyř vlaků denně byla slavnostně otevřena dne 14. 7. 1862.

Teprve v roce 1881 byla vystavěna podle projektu neznámého architekta reprezentativní klasicizující výpravní budova s novorenesančními prvky s důrazem na kvalitu zpracování. V interiéru vestibulu zůstala zčásti dochovaná ozdobná dlažba s gryfy a datací 1881. Dobřichovické nádraží získalo v podstatě dnešní podobu a rozsah v roce 1900, kdy proběhla výstavba druhé koleje v úseku ze Smíchova do Berouna a rozšíření kolejiště.

Stavba podchodu proběhla v letech 1966–1969. Do konce 60. let 20. století spadá také změna charakteru přednádraží. Do té doby Tyršova ulice tvořila klidný přednádražní prostor. Jezdilo se tudy pouze do polí mezi Dobřichovicemi a Všenory a na Všenory a také údolím Berounky po pravém břehu přes trať pod nádražím po Všenorské ulici. V roce 1969 byla dokončena přeložka, při které se Všenorská ulice stala slepou a Tyršova průjezdnou komunikací se stále se zvyšující frekvencí automobilové dopravy.

Z historických údajů, které se vztahují na zdejší železniční nádraží, stojí za zmínku, že v roce 1918 zde jezdilo denně šedesát vlaků, ve 30. letech 20. století sto vlaků, přičemž v létě a o víkendu až sto padesát vlaků. V důsledku vzrůstajících provozních nároků se v roce 1931 také přistoupilo ke stavebním úpravám interiéru.

Dobřichovická výpravní budova patří mezi architektonicky hodnotné ukázky náročnějších typových železničních staveb poslední třetiny 19. století, dochovaných v původní podobě. Příkladně citlivá rekonstrukce budovy, která vždy představovala vstupní bránu ke zdejší proslulé vilové lokalitě Brunšov, se uskutečnila v letech 2002–2004.