Vila byla postavená v roce 1905 pro hlavního pokladního místní spořitelny Karla Lindnera. Projekt si stavitel zadal u mosteckého architekta Antona Kunerta. Při náletu v dubnu 1945 vilu zasáhla puma, opravený byl dům až po dvou letech. Majitelka mezitím v rámci odsunu opustila republiku. Vila byla po 2. sv. válce rozdělena na dva byty, pronajata a později předána do vlastnictví nájemníků. Do začátku 90. let byl dům obydlený a pamětníci ho popisují jako zachovalý. Pokoje prý měly i původní kachlová kamna. Proč zůstala nakonec opuštěná a stala se rejdištěm bezdomovců a sběračů kovů, není zřejmé. V roce 2023 má nového vlastníka.
🏚️ Objekt chátrá
Adresa
Čajkovského 1685, 40001 Ústí nad Labem – Ústí nad Labem-centrum
✅Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu.
Doplňující info
Najdeme tu prvky secese, historismu i vesnického stavitelství. Suterén, který zpředu vystupuje nad úroveň terénu, charakterizuje kombinace kamene a lícovaných cihel. Netradiční a na svou dobu moderní povrchovou úpravu má přízemí - omítku tvoří soustava horizontálních vlnek. Prvnímu poschodí dominuje dřevo. Vyřezávané a načerveno nabarvené trámy tvoří balustrádové zábradlí lodžie, sloupky balkonu a imitují také hrázděné zdivo. Štíty členitých střech pokrývá barevná mozaika z eternitu, jak tomu bývá na chalupách v Krušných či Lužických horách, v rustikálním duchu zdobí okenice půdního okénka vyřezané srdíčko a do ulice ještě ční šestiboká věž schodiště a cihlové stupňovité komíny s ozdobnými hlavicemi. Vedlejší pokoj má také štukový strop, tentokrát v secesním duchu s pásy květin. Pokoj ústí na lodžii s velkými půlkruhovými okny, která mají neobvyklé členění - příčky nejsou rovné, ale zprohýbané, takže skleněné tabulky mají nepravidelný tvar. Hlavní ozdobu lodžie představují okrasné kované mříže v podobě tyčí, obepnutých květinou. Na podlaze je keramická dlažba. Dům má ještě malý byt s vlastním vchodem ve sklepě. Tvoří ho jen kuchyň a pokoj, který tvarem kopíruje reprezentační salon v přízemí. Jen namísto štukového stropu má prosté klenby. Zbytek sklepení otočený do svahu sloužil jako skladovací prostory a prádelna. Důležitou součást stavby představuje soustava vysokých opěrný zdí. Vydělují parcelu a menší zahradu z prudkého svahu. Na zahradu hned navazuje lesík. Původní majitelé se zřejmě z této strany obávali ataku zlodějů, a tak všechna okna v přízemí bývala osazena mřížemi. Ty skončily ve sběru a zbyly jen těžké kovové dveře bočního vchodu, které svým malým zamřížovaným kukátkem připomínají dveře vězeňských cel.
Subjekty
Dům nemá přiřazeny žádné subjekty.
Časová osa
7/2023
Nemovitost byla nabízena na prodej. Aktuálním vlastníkem je společnost Apartmány Stožec s.r.o., stojící za výstavbou apartmánového domu na Šumavě. [2]
4/2019
Na katastru nemovitostí Exekuční příkaz k prodeji nemovitosti. Majitelem je podle katastru nemovitostí firma Czechconsult ČR, jejímž jediným majitelem je německý občan Klaus Paul Willi Göbel.
2017
Uprostřed schodiště, které stoupá k hlavnímu vchodu, dnes roste strom. Vchodové dveře jsou pryč a z dveří v chodbě zbyla jen část světlíku se zelenými skly. V centrální hale se povaluje smetí a zbytky dřevěného obložení stěn. Hlavní salon zdobí (bohužel dnes již poničený) štukový strop v neorenesančním duchu. Sádra je vytvarována do podoby prken a trámů a překrývá ji nátěr imitující dřevo, takže působí jako kazetový strop. Místnost ozvláštňuje výklenek s trojící oken. Všechna bývala vybavena dřevěnými roletami, jejichž zbytky se válejí po podlaze.
1990
Do začátku 90. let byl dům obydlený a pamětníci ho popisují jako zachovalý. Pokoje prý měly i původní kachlová kamna. Po nějakém čase byla vila na prodej za pouhých 400 tisíc korun. Proč zůstala nakonec opuštěná a stala se rejdištěm bezdomovců a sběračů kovů, není zřejmé. Možná byla podobně jako jiné vily zastavena bance coby záruka spekulativního úvěru. [1]
1945
Z dětí Karla Lindnera zůstala v domě jen dcera Juliana, ústecká lékárnice. Synové po studiích odešli podnikat do Německa. Při náletu v dubnu 1945 vilu zasáhla puma, opravený byl dům až po dvou letech. Majitelka mezitím v rámci odsunu opustila republiku. Dům svým umístěním, velikostí a členitostí vnitřku nepředstavoval tak lukrativní objekt jako další vily v ulici, které se většinou staly podnikovými či státními budovami. Vila tak byla rozdělena na dva byty, pronajata a později předána do vlastnictví nájemníků. [1]
1905
Vila byla postavená v roce 1905 pro hlavního pokladního místní spořitelny Karla Lindnera. Jeho sousedem byl například tehdejší generální ředitel ústecké chemičky Alexander Wölfel. Co do majetkových poměrů se však nemohl Lindner svým sousedům rovnat. O tom vypovídá už jen umístění domu na úzké a těžko dostupné parcele. Na to, že tu žila rodina se třemi dětmi a služebnou, nešlo ani o nijak rozlehlý dům. Projekt si stavitel zadal u mosteckého architekta Antona Kunerta. [1]
